Věřím, že to VŠECHNO DOBŘE DOPADNE
Jordan Haj je český hudebník, režisér, scénárista a herec. Je frontmanem kapely Peter Pan Complex a spolu s ní se věnuje alternativnímu rocku. Též se představil jako hudební skladatel, když pro snímek Jiřího Mádla Pojedeme k moři složil hudební složku. Je režisérem a scénáristou mnoha hudebních klipů. Má českou matku a palestinského otce. Jeho partnerkou je novinářka a zpěvačka Emma Smetana, mají spolu dvě dcery.
V roce 2022 vydali nové album „By Now“. Rozhovor vedeme, zatímco Jordan krouží kočárkem a snaží se uspat svou dceru.
Přijdete mi jako zajímavý člověk. Člověk, se kterým stojí za to si popovídat. Mimochodem máte i skvělé písničky. A také mě zaujalo to, že mluvíte mnoha jazyky, mimochodem i hebrejsky.
Hebrejsky mluvím úplně stejně jako česky. Je to logické. Když mi bylo devět, tak jsme se přestěhovali do Izraele – a děti se hebrejsky učí velice rychle. Dneska by mi to trvalo několik let. Když jsem se v 19 letech seznámil se svojí partnerkou Emmou, tak jsem se chtěl i kvůli ní naučit francouzsky. Jsme spolu už 13 let, ale doteď jsem se ten jazyk úplně pořádně nenaučil.
Hebrejština je také úplně jiný jazyk, také úplně jiný myšlenkový svět...
Ano, samozřejmě, mě to potom hodně zpětně ovlivnilo. Třeba když jsem začal psát texty písní nebo když jsem se začal jazykem zabývat obecně, a to kvůli své životní dráze. Hebrejština je zajímavá v tom, jak tvorba slov vytváří myšlenku. Třeba nebe se v hebrejštině řekne šmajim - což znamená „voda, co je tam nahoře". Tak člověk pochopí, jak vlastně vzniká jazyk. Projevuje se to ve všem a dá se s tím nádherně pracovat. Prostě mě hebrejština fascinuje - její struktura a hloubka jazyka. Hebrejština má také docela malou základní slovní zásobu. Mnoho věcí se poskládá z více slov. Slovo pak dává smysl ve spojení, nejde jen o význam jednotlivých slov. Jak popsat něco, co člověk třeba vidí nebo cítí, ale nedokáže to vyjádřit? Hebrejština pracuje s kontextem a také s tím, že jedno slovo může mít mnoho různých významů. Každé slovo tak v sobě skrývá spoustu různých možností.
Odbočím. Zaujalo mě, že jste se svojí partnerkou Emmou 13 let, máte dvě krásné děti. Jaký máte v showbyznysu klíč na trvalý vztah?
Zní to asi jako hrozné klišé, ale spojuje nás láska. Protože za těch 13 let člověk stihne být v rámci svého osobního vývoje několika různými lidmi. A všechno ho spíš bude od nějaké udržitelnosti vzdalovat. Třeba já sám o sobě nejsem žádný jaderný fyzik. Jsem kluk, co skládá písničky, takže jsem celkově asi takový rozháranější, moje nitro méně stabilní a moje vnitřní integrita proměnná. A když se dívám na náš vztah, tak si uvědomuji, že jsme spolu vlastně prožili několik vztahů, a ne vždy to bylo úplně stejně kompatibilní. Ale nad tím vším máme právě tu lásku, která je tam, když je to potřeba podržet, velká láska. A když to není potřeba podržet, tak se to prostě jenom děje.
Vy se nebojíte váš vztah i vaši rodinu prezentovat na sociálních sítích a v médiích. Jak s tím pracujete?
Sociální sítě jsou teď nástroj, který všichni nějak využíváme, někdo více a někdo méně komerčně. Mně by přišlo docela nevhodné ukazovat věci jinak, než jak náš život skutečně probíhá. Ale určitě neodsuzuji, když se někdo nějak stylizuje. Není pro to žádná morální norma. Nelze někomu vyčítat, že se nějak na sociálních sítích prezentuje. A když se někdo jiný snaží vytvářet nějakou sladkou nebo sexy iluzi, která třeba ani neexistuje, najdou se lidé, kteří se na to rádi podívají. Jsou to ale vlastně herci. Něco hrají a asi to není špatný, ale nemám odvahu to soudit. Ti lidé mají nějaký důvod, proč se stylizují do nějaké role, a ostatní lidé mají nějaký důvod proč to, i s tímto vědomím, sledují. Internet určitě není zdrojem pravdy. Je to možná škoda, ale je to tak. Sám jsem vyrůstal ve velice puritánském, náboženském prostředí, které vědělo, co je a co není dobře. Soudilo druhé, proto se sám snažím nesoudit.
Jasně. V čem vás to náboženské prostředí vlastně ovlivnilo?
Z podstaty věci jsem spirituální člověk. Ale ta cesta je tak složitá, že jsem to ani sám pro sebe nedokázal zatím nějak definovat. U nás v Čechách je hodně populární takový spirituální turismus. Vidím to kolem sebe. Lidé trochu posbírají ze Čtyř dohod, něco od nějaké kartářky, do toho vyklopí nějaké evangelium a docela super, cool, jsou staré židovské bajky. A tak to dáme dohromady a poskládáme z toho nějaký obrázek. Ty názory si teda budou protiřečit v každé třetí větě, ale bude to extrémně spirituální. Plus všechny psychologické i pseudopsychologické rozbory osobnosti člověka. Ale opět si to netroufám soudit. Já jsem naopak žil v zemi, kde existuje Bůh, jeden Bůh. A pro všechny obyvatele Izraele existuje stejný Bůh, i když je někdy docela problém se shodnout na tom, čí je a koho má radši.
V čem jsem se nejvíc pohyboval, tak to je Starý zákon, Tóra. Ten je mi nejbližší. Navíc vliv arabské rodiny a evropské kultury — a to všechno se ve mně nějak míchalo. A do toho ještě vstupuje moje velice liberální podstata, která s tím nějak bojuje. Pro mě je velice důležitá rozmanitost a svoboda. Svoboda není samozřejmost, vím to dobře. Měl jsem spolužáky, kteří žili ve velice totalitní realitě. I třeba v totalitní realitě svojí vlastní rodiny
Projevuje se váš přístup ke svobodě a k liberálnosti i v tom, jak se mediálně prezentujete? Viz někdy nalakované nehty atd...
Nalakoval jsem si nehty ve 14, vzal jsem si k tomu sukni a šel jsem navštívit svoji arabskou rodinu na severu Izraele a také jsem tak šel do školy. Tehdy to bylo gesto a bylo pro mě důležité vyvolávat emoce a rád jsem o tom debatoval a provokoval. A bylo jednoduché ty debaty vyvolávat třeba jenom svým vzhledem. Dneska je mi 35, mám dvě děti a živím se vizuálem. Tedy tím, jak vystupuji na pódiu - estetika a zevnějšek je moje práce. A když si dnes nalakuju nehty, tak to není nic víc, než že si nalakuju nehty. Gesto to už dneska není.
Jedná se o prezentaci svobody?
Možná ano. A myslím, že třeba církve budou mít co dělat, aby neztratily určité generace. Nedopřejí lidem svobodu a budou dělat z věcí nedůležitých důležité, možná obráceně. Schází otevřenost a možnost být spirituální a být jiný, mít možnost svobody.
Přesto společnost možná někdy zvláštně pracuje se svobodou. Svět je možná čím dál více pokrytecký. Třeba i se svobodou slova a s dalšími věcmi. Mnozí lidé se bojí, kam ten svět bude pokračovat. Máte dvě malé dcery. Kde berete nějakou vizi, že vaše dcery budou žít na dobrém světě a že prožijí hezký život?
Jako otec dvou dětí nad tím velmi přemýšlím. Snažím se přemýšlet o světě a jeho budoucí podobě. Vyhlídky světa nejsou příliš růžové. Nechci znít ale moc apokalypticky, přestože mám hodně apokalyptických písní. Snažím se být optimistou. Asi v tom nemám moc logiky a intelektu, ale spíš spirituality a víry v to, že to dobře dopadne. Nějak přirozeně cítím, že mám mít děti a budovat rodinu, společenství a být optimista.
Dcera v kočárku usnula a naše povídání končí...
Rozhovor připravil Tomáš Harastej.