Magazín

Michaela Hrachovcová je redaktorka, autorka dětských knih, zástupkyně ředitelky králodvorské hudební školy a maminka čtyř dětí. Těšilo ji chodit po horách a aktivně sportovat. Před pár lety absolvovala náročný trek v Himaláji a často se po práci projížděla na kole nebo bruslích kolem Berounky. Při nehodě na skútru, která se stala na podzim 2020, si poranila na dvou místech páteř, což ji upoutalo na invalidní vozík. Vypráví o tom:  

Kdo by neznal internetové knihkupectví Panta rhei? Za tímto poněkud exoticky znějícím názvem se skrývá aforismus Hérakleita z Efezu (540–480 př. Kr.), do kterého tento filozof starořeckého světa vložil celou svoji filozofii změny. Co tím myslel?

Čerstvě dvaatřicetiletý zubní lékař DANIEL KÁBRT otevřel před necelými třemi roky zubní kliniku na náměstí v Litoměřicích. Zaměstnává 27 lidí v osmi ordinacích, z toho dvanáct lékařů a dvě dentální hygienistky. Součástí kliniky je i stomatologická laboratoř a nově se připravuje chirurgický sál na složitější výkony či ošetření v celkové anestezii. Daniel Kábrt pochází z vesničky Libavské Údolí na Sokolovsku, kde vyrůstal s rodiči a bratrem Martinem. Má přítelkyni Adrianu z Považské Bystrice.

Když se v kalendáři ukázalo datum 17. října 2021, nic nenasvědčovalo tomu, že pro manžele Davida a Pavlu Steblovy a jejich čtyři děti to bude nějak zásadní den. Nejmladší dva synové – Dandy a Pavlík – se účastnili zábavného klučičího odpoledne u kamarádů v Ropici na Třinecku, nedaleko jejich bydliště, starší děti – Nikol a Honza – pak poobědvali s rodiči u jejich babičky. Rodinný program narušoval nezvykle snad jen odpolední pohřeb, na nějž se po nedělním obědě David s Pavlou vydali. Vzápětí však do života rodiny Steblových přišla chvíle, která je poznamenala už napořád.

Dobře míněné rodičovské rady ne vždy padnou na úrodnou půdu. Vlastní cestu si musí najít děti – ne jejich rodiče.

„Na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy (HTF UK) koluje vtípek, v němž se říká: ‚Kdo na fakultu přichází s vírou, odchází bez ní a kdo přichází bez víry, nalezne ji,‘“ vzpomíná KAMILA KOPŘIVOVÁ, která na sociálních sítích vystupuje jako Rabínka v zácviku. Přestože se narodila do ateistické rodiny, na náboženství a filozofii ji vždy něco lákalo.

Nejdéle se vlečou rozvodové války u nezralých rozvodů, které vznikly z banálních důvodů. Dále nejhorší rozvody nemají obyčejní lidé, ale paradoxně ti úspěšní, a to zejména top manažerky. Důvodů je řada, ale jedním z hlavních komplikací je jejich silná vůle a neschopnost odepsat ztrátu, odpustit sobě i druhým.

Každý vztah se může stát toxickým, když jeden nebo oba aktéři vztahu začnou z jakéhokoliv důvodu překračovat hranice toho druhého. Nezáleží na tom, zda je to vztah partnerský, přátelský či pracovní. Tento princip platí pro všechny druhy vztahů.

Michael Beran je profesionální BMX rider, který se prosadil ve světovém měřítku. Pochází z Nového Bydžova u Hradce Králové. Své oblíbené sportovní disciplíně BMX se věnuje od roku 2004.

„Při vystupování si prosím dejte pozor na mezeru mezi vlakovou soupravou a okrajem nástupiště!“ Dobře si pamatuji na toto oznámení v berlínském metru. V létě roku 1983 jsem se právě přestěhoval jako čerstvě ženatý a nově nastupující pastor mládeže z Darmstadtu do Berlína. Při cestování metrem mě stále provázelo důležité upozornění na onu mezeru při nastupování v některých stanicích metra, kde vzdálenost mezi vlakem a nástupištěm mohla být o něco větší.

Druhého května roku 1990 zrušilo Federální shromáždění tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky trest smrti. Toto rozhodnutí zachránilo život dnes dvaašedesátiletému Zdeňku Navrátilovi, který byl v roce 1988 odsouzen za brutální dvojnásobnou vraždu a pokus vraždy k trestu smrti. Trest mu byl podle nové legislativy změněn na doživotí a ve vězení je už 36 let.

„Nástrojem utváření sebe sama se stala soukromá spotřeba,“ píše o současném Česku ve své knize Neznámá společnost brněnský sociolog Pavel Pospěch, docent na tamější Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Podle něho „v takové společnosti spotřebního soukromničení se jen těžko prosazuje společenské východisko jako to, co v důležitých kritických chvílích upozadí soukromý zájem. Je jedno, zda jde o očkování jako jedinou možnou a relativně rychlou ochranu celé společnosti před novým virem nebo o ohleduplnost vůči klimatu a životnímu prostředí na planetě vůbec či o jiný spor.“

Musím se přiznat. Jsem závislá. Ano, čtete správně. Dovolte mi to vysvětlit. Nekouřím, neberu drogy ani nepiji alkohol. Neužívám ani opiáty, ani léky proti bolesti. Nejsem závislá na žádné látce, kterou bych požívala. Moje závislost je na malé podlouhlé krabičce z kovu, skla a plastu o rozměrech 8 × 15 centimetrů, která jako by dominovala mému životu.

Americká spisovatelka a novinářka Laura Hillenbrand vydala v roce 2010 válečný životopisný román Nezlomný (v anglickém originále Unbroken), na němž úzce spolupracovala s hlavním hrdinou Louisem Zamperinim. Tornádo z Torrance, jak jej v mládí přezdívaly kalifornské noviny, prožilo divoké mládí, které vyvrcholilo až účastí na olympijských hrách. Zářnou atletickou kariéru ovšem utnula světová válka a ztroskotání letadla, v němž Zamperini sloužil. Příběh však tímto nešťastným okamžikem neskončil a čtenáři se mohou ponořit do děje plného změn a bezmoci, který provází naděje na záchranu.

ZARISKUJ (úryvek z knihy)

Byla jsem trochu nervózní. Studovala jsem druhý semestr obecné chemie a pocit, že nejednám správně, ve mně vyvolával nervozitu. V dospívání jsem psala texty o umění a hrála vážnou hudbu. Hudbu jsem také vystudovala na univerzitě a své studium zakončila bakalářským titulem (přitom jsem se šikovně vyhýbala všem „seriózním" vědám).

Lutherova jistota byla důsledkem jeho vnitř­ního přesvědčení založeného na vlastních zkušenostech s Bohem a na tom, co obje­vil v Bibli. Svět si často tento pozoruhodný příběh z minulosti připomíná. Slábne totiž optimismus ohledně budoucnosti křesťan­ských církví. Co se ve společnosti stalo, že tolik lidí ztrácí přesvědčení předchozích generací?

Jak vlastně přemýšlí generace zvaná „Y“ nebo „mileniálská“, která nyní jako většinová v produktivním věku přebírá rozhodující odpovědnost v naší společnosti? A má toto nové pokolení vůbec nějaké převažující společné myšlenkové zaměření?

V roce 2021 Netflix svým divákům nadělil vánoční dárek v podobě satirické tragikomedie „K zemi hleď“ (v originále „Don’t look up“). Film se téměř okamžitě stal senzací a nejsledovanějším titulem Netflixu během vánočních svátků. Snímek získal čtyři nominace na Zlatý glóbus a šest nominací na Critics’ Choice Award.

Ing. Petr Máška vystudoval VŠCHT Praha. Od  oku 2002 spolupracuje s humanitární organizací ADRA ČR. Stál u zrodu pobočky ADRA, o.p.s., v České Lípě (2009), ve které je nyní koordinátorem Dobrovolnického centra na Českolipsku. Od roku 2020 je členem pilotního týmu projektu Regionálního dobrovolnického centra Libereckého kraje.

V roce 2021 vyšla ve vydavatelství Advent-Orion útlá knížečka s názvem Nádherný šok. Její autorkou je Katarína Kernová , která v ní popisuje své nevšední životní osudy. Přinášíme vám rozhovor s autorkou.

,„Cítím všechno, co se mi kdy stalo, a pamatuji si to, ale všechno je to zbytečné." Osip Mandelštam

„Byli jsme Beatles, což bylo úžasné... ale myslím, že obecně převládal pocit: No, je skvělé být slavný, je skvělé být bohatý - ale počkejte, k čemu to všechno je?" — Paul McCartney

Jordan Haj je český hudebník, režisér, scénárista a herec. Je frontmanem kapely Peter Pan Complex a spolu s ní se věnuje alternativnímu rocku. Též se představil jako hudební skladatel, když pro snímek Jiřího Mádla Pojedeme k moři složil hudební složku. Je režisérem a scénáristou mnoha hudebních klipů. Má českou matku a palestinského otce. Jeho partnerkou je novinářka a zpěvačka Emma Smetana, mají spolu dvě dcery.

V roce 2022 vydali nové album „By Now“. Rozhovor vedeme, zatímco Jordan krouží kočárkem a snaží se uspat svou dceru.

Zamýšlím se nad tím, kdy v mém životě nastal onen zlomový okamžik. Ta chvíle, kdy jsem dokázala odložit stranou své věčné obavy a strach a začít prožívat pocit jistoty.

Hasičským povoláním si plní dětský sen a nachází v něm také smysl života – službu druhým. Přestože čtyřiadvacetiletý Vítězslav Chán ml. vystudoval konzervatoř na jihu Čech, už čtvrtým rokem je členem Hasičského záchranného sboru ČR. Během svých směn se pravidelně dostává do nejistých a nebezpečných situací, když bojuje nejen s požáry, ale mnohdy i s nástrahami, na něž se nelze připravit. Pevnou půdu pod nohy mu pak vrací nejen milovaná hudba, ale také rodina a vztah s Bohem.

„Co tady u všech všudy dělám?“ ptala jsem se sama sebe v malé, holé, žlutě vymalované místnosti plné tmavočerveně čalouněných kancelářských židlí. Spolu se mnou se tu ve výhni červencového slunka peklo dalších patnáct žen. Účastnila jsem se týdenního semináře na téma, které mi bylo zcela vzdálené. Seděla jsem mezi lidmi, které jsem nikdy dřív v životě neviděla, s nimiž jsem neměla zhola nic společného. Absolvovat tento seminář bylo zaměstnavatelovou podmínkou pro vstup do nového zaměstnání.

PhDr. Jiří Bauer, Ph.D., se narodil v rodině faráře Církve československé husitské v Sokolově, studoval na střední škole Chovatel cizokrajných zvířat v Praze, v té době se stal členem Církve adventistů sedmého dne. Po revoluci vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2000 působí jako klinický psycholog a psychoterapeut v Karlových Varech a v Sokolově. V roce 1995 s přáteli založil Společnost Pohlazení, která se snaží zmírnit těžký úděl dětí z dětských domovů, které rodiče opustili. V současnosti se také snaží pomáhat dětem a mládeži ze sociálně slabých rodin. Jeho celoživotním mottem je: „Život, ve kterém není občas všechno v sázce, nemá cenu.“ (Luise Rinserová)

Je 5. března 2022 a stojíme na slovensko-ukrajinské hranici ve Vyšném Nemeckém, v malém stanovém městečku, které píše svoji zatím jen týdenní historii. Přišli jsme k ADRA busu, okolo kterého stojí více lidí. Skoro nikoho neznám. Zelené vesty ADRA se míchají s oranžovými vestami ostatních humanitárních organizací a všechny se ztrácejí v davu přicházejících a odcházejících lidí. Prošel jsem přes tábor a snažil jsem se pochopit systém, jakým tento organizovaný chaos funguje a co se to tu vlastně děje.

Jmenuje se Avetik Darbinian a je mu 35 let. S manželkou Irinou má čtyři děti – dva syny (6 a 4 roky) a dvouletou dceru. V září se jim narodil třetí syn David. Pochází z Ukrajiny a v Čechách nikdy žít nechtěl. Jako u mnoha dalších lidí do jeho života náhle vstoupila válka na Ukrajině. Nejistota ohledně budoucnosti se stala součástí jeho života.

Dobrovolnictví se snaží propojovat dva světy. Svět lidí, kteří chtějí pomoci, se světem lidí, kteří pomoc potřebují. Věnovat druhému člověku čas se může stát neocenitelným lékem na osamělost, která je někdy horší než nemoc.

ADRA se v České republice aktivně zapojuje do pomoci při mimořádných událostech od roku 1997, kdy zasáhly velkou část Moravy rozsáhlé povodně. Pomáhala i při povodních v roce 2010 na Přerovsku, jižní Moravě, Děčínsku a Liberecku, kde koordinovala více než 1500 dobrovolníků. I v červnu 2013 byli koordinátoři ADRA od prvních hodin přítomni v zasažených oblastech a spolu s ostatními se podíleli na poskytování pomoci, která bude pokračovat ještě dlouho po opadnutí velké vody. Na následujících řádcích vám přinášíme rozhovor s hlavním koordinátorem pomoci při mimořádných událostech v ČR Josefem Koláčkem.

Podnikání se zeleninou, když na poušti rostou okurky, rajčata a melouny.

Erdene je zapomenutá vesnice v poušti Gobi nedaleko hranic s Čínou. Nebýt železniční tratě mezi Ulánbátarem a Pekingem, písek by dávno zasypal díky častým silným větrům dvě desítky dřevěných chalup s několika budovami z cihel.

Nikdo dnes nepochybuje o tom, že internet je přínosem pro kvalitu našeho života. Postupně však odhalujeme i mnohá rizika a potenciální hrozby, které jsou s užíváním internetu spojené. Jedním z nich je i vytvoření závislosti na on-line komunikaci nebo počítačových hrách. Jak jste na tom vy? Nesedíte hodiny u počítače, kdy jen bezcílně surfujete mořem zábavy a informací? Končí váš den sklapnutím notebooku ve chvíli, kdy vám padají víčka únavou? Trpí vaše vztahy s lidmi nedostatkem času, který místo toho věnujete virtuální realitě?

Lidské myšlení a poznání jsou založeny na paměti. Ale nenutí nás digitální věk pamatovat si příliš? Profesor Viktor Mayer-Schönberger z Oxfordské univerzity upozorňuje, že nutně potřebujeme poznatky také mazat a zapomínat. Ve své knize „Delete: Hodnota zapomínání v digitálním věku“, která zaujala prestižní vědecké časopisy jako Nature, Science, New Scientist i renomovaná masmédia jako New York Times, Guardian, Le Monde, NPR, BBC nebo Wired, se zamýšlí nad záludností počítačů, které na rozdíl od lidského mozku nikdy nic nezapomínají. Mozek je stvořen tak, že dlouhodobě ukládá jen důležité, použitelné a konstruktivní informace, zatímco nepotřebného balastu se časem zbavuje. Chrání tak naše myšlení před zahlcením, destrukcí a zoufalstvím. Elektronické paměťové systémy se stále větší a větší kapacitou ale hromadí a uchovávají vše.

Je pravda, že je jich hodně. Jejich zpěv je protivně hlasitý. Tvrdí se, že ujídají potravu. Ani pro svůj skromný zevnějšek nejsou oblíbeni. A přece je na nich hodně zvláštního. Řeč je o vrabcích.

Rostlinné medy mají specifickou vůni, výbornou chuť a jsou vynikajícím sladidlem. Nejznámější je med ze smetánky lékařské (pampelišky), ale stejně dobře si jej můžete připravit i z třezalky tečkované, podbělu lékařského, hluchavky bílé anebo z různých směsí bylinek (pampeliška, listy jitrocele, květy lípy, černého bezu, listy meduňky, máty...). Oceníte nejen příjemnou chuť, ale i léčebné účinky těchto medů.

Už jste zřejmě hodně slyšeli o prospěšných účincích pohybové aktivity na tělesné zdraví. Jak je to ale s duševním zdravím?

Tisíce diet slibují rychlé a doživotní řešení. Pravda je však taková, že jedinou úspěšnou strategií je celoživotní program zdravé vyvážené stravy kombinované s pravidelnou fyzickou aktivitou. Ať už se vám to líbí nebo ne, vyžaduje to opravdu dlouhodobé změny v životních návycích.

K tomu, abyste v tomto snažení byli úspěšní, vám pomůže těchto 7 strategií:

Možná jste snili o tom, že si udržíte se svým dospívajícím dítětem úzký kontakt, ale najednou je všechno jinak. Vaše dítě už nechce být doma, s rodinou. Jeho emocionální vzněty, výbuchy temperamentu nebo naopak stavy netečnosti vás matou. Rádi byste věděli, kam se poděly vaše rodičovské schopnosti – kde jste ztratili kontakt se svým dítětem. Snažíte se porozumět sobě i jemu, je to pro vás jako noční můra. Děsivé historky vašich přátel, kteří již prošli tímto náročným obdobím, vás matou ještě víc. S malou nadějí na úspěch se hrdinně postavíte tváří v tvář bouři jen proto, abyste zjistili, že jedna obří vlna se sice přehnala, ale druhá se již blíží.

Sobota změnila můj život Ještě nedávno jsem byla jednou z mnoha uspěchaných matek, které celý den stíhají jeden úkol za druhým a v hlavě mají jedinou otázku: Kdy budu mít konečně volno? Pak jsem se ale rozhodla zkusit starobylý lék na svou přetíženost. Tento lék se jmenuje sobota a existuje již 3200 let, od doby, kdy židé kodifikovali sedmý den týdne jako den odpočinku ve čtvrtém přikázání. Říká se, že sobota je největší dar židů lidstvu; a skutečně, jeden volný den v týdnu je pro život nečekaným obohacením.

Seděla jsem v pohodlném křesle v místnosti, kterou ozařovalo světlo několika vonných svíček. Jemná hudba klavírního partu se mísila s vůní vanilky a upokojovala mé smysly. Bylo to úžasné. Celý den jsem mohla odpočívat v tomto luxusním prostředí. Popíjela jsem džus z čerstvého manga a pomeranče a přitom jsem si prohlížela luxusní časopis. Občas jsem se podívala na zlaté rybičky plovoucí v nedalekém akváriu.

Stres není zas tak úplně špatný. Popravdě řečeno, život bez nějakého toho stresu by byl velmi nezajímavý. Problémy nastávají až tehdy, když je naše hladina stresu vyšší, než jakou jsme schopni zvládnout.

Mnozí lidé se domnívají, že člověk má nesmrtelnou duši, která pokračuje v existenci i poté, co z toho světa odejdeme. Nakolik je však tento koncept biblický? Co Bible ve skutečnosti prozrazuje o životě po smrti?

Vladimír Král působil v prestižním Institutu Maxe Plancka pro medicínský výzkum v německém Heidelbergu, ve slavné Sessler Group a Institutu Howarda Hughese v USA, vyučoval na univerzitě v japonském Kjótu, byl ředitelem výzkumu léčiv v Zentivě a nyní vede mezinárodně respektovanou Skupinu molekulárního rozpoznávání na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Toto progresivní vědecké pracoviště se zabývá výzkumem rozpoznávání molekul, intermolekulárních interakcí a využitím těchto poznatků ve prospěch života. S kolegy připravu je molekulární systémy pro včasnou diagnostiku nemocí, dávkovací a transportní molekulární systémy pro účinnější a bezpečnější léčbu. Profesor Král publikoval desítky patentů a stovky článků ve světových vědeckých časopisech, napsal řadu knih a je mimo jiné spoluautorem senzačního objevu sloučeniny, která je nyní úspěšně testována a dává naději nemocným AIDS na zastavení nebo značné zpomalení jejich nemoci. Je členem řady vědeckých týmů a je také znám jako odpůrce slepé evoluční teorie vzniku života. „Fascinující poznatky a možnosti současné vědy nám dnes, mnohem více než dříve, poskytují množství důvodů k úžasu nad komplexností a dokonalostí Božího stvoření,“ říká renomovaný vědec. „Věřím, že život byl geniálně navržen.“

ADRA je mezinárodní adventistická humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. Byla založena v roce 1956 v USA a v současnosti má své pobočky ve 125 zemích. Tato síť poboček ročně poskytne pomoc 25 milionům lidí po celém světě. Česká pobočka byla zřízena 29. května 1992 a ihned se zařadila mezi tzv. dárcovské země.

Kamkoli se podíváme, všude nalézáme důkazy pro existenci plánu (záměru). Seznam biologických divů v říši zvířat je nekonečný a hovoří jednoznačně pro existenci dokonalého počátečního plánu, jehož šíře i hloubka je daleko za hranicemi našeho současného chápání.

Vážky (Odonata) patří k nejnápadnějším tvorům v celé říši hmyzu. Za nejpůsobivější je považováno jejich umělecké létání — ovládají až devět druhů létání: neutrální let, let za kořistí, let po revíru, let s vyjádřením hrozby, let při námluvách, kolísavý let, vlnitý let, let na místě a různé druhy letu pozpátku. Za teplých slunečných dnů se dokážou po celé hodiny vznášet nad rybníkem, i když při tom sotva pohnou křídly. Když uvidí nějakou kořist, s naprostou jistotou ji uloví bleskurychlým obratem. Pohybují se jako bezhlučný vrtulník. Při frekvenci 30 pohybů křídly za vteřinu nevytvářejí žádný pro člověka slyšitelný zvuk. Jejich křídla hrají také důležitou roli při namlouvání partnera a na kývajících se stéblech slouží jako vyvažovací plochy. Dále fungují jako sluneční kolektory a zježené zbraně před žabími jazyky.

Co to je? Bolest hlavy, která postihuje asi 15 až 20 % mužů a 25 až 30 % žen. Migréna se může u někoho objevit už v dětství a trvat celý život, jiný dostane za celý život 1 až 2 záchvaty. Přesný mechanizmus vzniku bolesti není znám, a proto je léčba často komplikovaná a zaměřuje se převážně na potlačení bolesti, což je paradoxně často příčinou postupného zhoršování stavu. Trpělivé experimentování s úpravou stravy přináší výsledky až v polovině případů.

Jsou chvíle (nemoc, očista, potřeba posílení imunity), kdy odšťavňovač udělá obrovskou službu ve prospěch našeho zdraví. Poměry v receptech jsou přibližné. Pokud jednotlivé poměry změníte, v žádném případě to neznamená, že nápoj přestane mít „zázračnou sílu“. Při sestavování jednotlivých receptů jsme vycházeli z vlastností jednotlivých druhů produktů, jejichž účinky mohou být v podobě koncentrovaných šťáv znásobeny oproti konzumaci samotného produktu. To by nás však nemělo vést k vyřazení zeleniny a ovoce v přirozené podobě nebo ve formě salátů, které na rozdíl od šťáv obsahují také vlákninu.

Zvlášť v obdobích, kdy jsme více vystaveni slunečnímu záření, ale také škodlivým vlivům z okolí, je třeba ve zvýšené míře dbát na ochranu své kůže. Připomeňte si proto její funkce a seznamte se s radami, jak se o kůži starat i vidličkou a lžící. „Každá buňka může být totiž vytvořena jen z toho, co jsme přijali ve stravě,“ upozorňuje známý lékař Igor Bukovský, ­autor několika knih o výživě.

Jedna báje vypráví o muži, který byl velice kritický vůči druhým lidem. Často říkal: „Jak může tenhle člověk tak podle jednat, to já bych nikdy neudělal.“ Jednou šel ale lesem. Přišla bouře, voda se valila, vymílala kořeny stromů a zcela promočený muž spílal takovému řádění živlů. Když se bouře přehnala, vylezl zpod keře, kde našel jednoduchý úkryt, a najednou zahlédl, že se mezi vodou odhalenými kořeny velkého dubu něco zalesklo. Šel zvědavě blíž  — a mezi kořeny uviděl ležet zlatý prsten s velkým drahokamem.

Komentář religionisty Doc. PhDr. Zdenka Vojtíška, ThD., k výsledkům Sčítání lidu 2011

Údaje, z nichž článek vychází, jsou dostupné na adrese: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/tabulky
Převzato z www.christnet.cz

V londýnských aukčních síních ­Sotheby’s a Christie’s často probíhají dražby uměleckých děl. Za docela malý obrázek jsou lidé ochotni zaplatit miliony dolarů. Proč? Protože je od Picassa! Ale pokud by se to nevědělo, nikdo by za takový obraz nedal ani tisícovku. V čem tedy tkví cena věcí?

Kdesi v našem nitru většinu z nás trápí pocit, že za mnoho nestojíme. Tento pocit mají lidé obou pohlaví, všech ras a věkových skupin. Denně jsme vystaveni tlaku nereálných očekávání, velkých nadějí a nadměrných požadavků. Když se nám pak nedaří očekávání naplnit, když se nám zhroutí naše představy a sny, jsme sami ze sebe rozčarovaní a zklamaní. Pocity méněcennosti trápí už malé děti, ale zvlášť bolestně se projevují u mladých lidí v období dospívání. Mnozí dospívající prožívají hořké zklamání z toho, kým jsou, jak vypadají a čeho dosáhli. S nízkým vědomím vlastní hodnoty se musejí vyrovnávat i starší lidé, kteří žijí ve světě oslavujícím mládí a krásu. Jako by bylo pro lidi čím dál těžší přijímat se takoví, jací jsou, a mít se rádi.

„Lidé musí sami dospět k tomu, aby milovali bližního, aby byli dobří. Dnes se neustále zdůrazňuje individualismus, konzum, spotřeba. Je tu ale také spousta skvělých lidí, kteří se tím neřídí. Jenže o těch nikdo nepíše. Koho to zajímá, že někde něco funguje? Neustále se zajímáme jenom o to, co je negativní. Tak se také zajímejme o to, co je pozitivní, nemyslíte? Každý má začít sám od sebe a ve svém okolí udělat něco pozitivního,“ říká známá česká socioložka a publicistka Jiřina Šiklová, zakladatelka obecně prospěšné společnosti Gender Studies a Katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde přednáší. Před rokem 1989 působila v demokratickém hnutí Charta 77 a za organizaci mezinárodní necenzurované distribuce knih strávila tehdy bez soudu rok v ruzyňské věznici. Pracovala i jako uklízečka nebo sociální pracovnice v nemocnici. Má dvě děti, šest vnoučat a už řádku let po sedmdesátce. Kde bere svou pověstnou činorodost a optimismus?

Chystáte se vyřadit oblečení, které už nepotřebujete? Můžete je věnovat charitativním obchůdkům ADRA. Uděláte dobrý skutek a zároveň přispějete na některý z programů pomoci.

Děti školu v centru Čalantika milují, některé tam chodí o hodinu dřív. Jarmila Szkutová koordinuje z Česka chod centra Čalantika v Dháce. V listopadu jela do Bangladéše zjistit, jak se novému centru daří.

Okolo dvou a půl milionů dětí z bangladéšských slumů ve věku od šesti do deseti let nemá přístup ke vzdělání. Trpí podvýživou a často musejí pracovat, aby pomohly rodičům uživit rodinu. ADRA v Bangladéši už patnáctým rokem vede program BanglaKids, který podporuje školáky z chudých poměrů a také děti ze slumů. Prostřednictvím vzdělání jim nabízí východisko z jejich situace. Pomohla už šesti a půl tisícům chlapců a dívek vést lepší život. A to především díky dárcům z České a Slovenské republiky.

Symfonii č. 2 D dur, op. 73 složil Johannes Brahms v létě 1877 během návštěvy Pörtschach am Wörthersee, mětečka v rakouských Korutanech. Vznikla spontánně a za krátký čas, ve srovnání s první symfonií, kterou dokončil po patnácti letech. Symfonie je napsána pro 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 anglické rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tubu, tympány a smyčce.

Veselá a téměř pastorální nálada symfonie často vede ke srovnání s Beethovenovou šestou symfonií. Ovšem Brahms 22. listopadu 1877 vydavateli napsal, že jeho symfonie „je tak melancholická, že to nebudete moci vydržet. Nikdy jsem nenapsal něco tak smutného…“

Premiéra byla uvedena ve Vídni 30. prosince 1877 Vídeňskou filharmonií pod vedením Hanse Richtera. Dílo se provádí cca 40 až 50 minut.

V roce 1609 svět obletěla zpráva, že vynálezci v Nizozemí vyrobili zařízení, které umožňuje vidět vzdálené objekty, jako by byly blíž. Muž jménem Galileo Galilei žil v té době v Itálii, v univerzitním městečku Padova. Galileo byl zprvu skeptický k tomu, že by taková věc byla možná, ale brzy se dozvěděl, jak ono zařízení funguje, a vyrobil vlastní – lepší. Kolem prvního prosince toho roku Galileo zamířil svůj teleskop na Měsíc. Co viděl, navždy změnilo naše porozumění vesmíru kolem nás.

V teplém červnovém večeru nás při pobytu v přírodě uchvacují maličká létající světélka – světlušky. Přes den bychom je zaregistrovali jen stěží. Kdybychom je však ve tmě chytili a opatrně otočili, uviděli bychom na jejich břišní straně dva zelenožluté svítící body. U samečků jejich světlo vidíme jen tehdy, když letí nad námi. Pokud zahlédnete svítící světlušky v trávě, pak jde o samičky, které neumějí létat. V době páření vylézají na vysoká stébla trávy. Jakmile se přibližuje sameček, vystrkuje samička spodní část těla se světelným orgánem nahoru. Tak je zelenožluté světlo zdaleka vidět a sameček přilétá k páření.

Chcete prožít zdravý a kvalitní život? Chcete dosáhnout svých životních cílů? Chcete si užít vnoučat a partnera i ve věku 80 nebo i více let? Stojí to za námahu, když máte možnost ovlivnit riziko předčasné smrti v důsledku rakoviny, cukrovky, srdečního onemocnění nebo mrtvice? Můžete se rozhodnout. Máte svůj osud „na talíři“.

Ali Hafed byl šťastný a bohatý. Žil blízko břehů řeky Indus v Indii na své rozsáhlé farmě s milou ženou a krásnými dětmi. Jednoho dne jej navštívil přítel. Když se posadili ke krbu, přítel začal básnit o diamantech. Říkal, že za pouhý jeden kousek by si mohl koupit tucet farem stejně velkých, jako je ta Aliho. Za hrst diamantů by si Ali mohl koupit veškerou půdu v okolí a s diamantovým dolem by mohl získat mnohá království a posadit na trůn v palácích všechny své děti. 

Pamatuji si přesně, kdy se to stalo. Seděla jsem v autobuse, zkoušela hýbat prsty u nohou uvězněných v kozačkách a přemýšlela o tom, že příště si už určitě koupím pohodlné boty. S menším podpatkem, prostě něco rozumného. Potom jsem se podívala na hodinky – a s překvapením jsem hleděla na vrásčité zápěstí mé matky. Jelikož maminka žije daleko, na druhém konci země, tohle mě zaskočilo. Zvedla jsem obě ruce, abych se přesvědčila, že jsou opravdu mé. Na příští zastávce jsem vystoupila a šla zpět k obchodní třídě. Nutně jsem si potřebovala koupit nějaké červené lodičky na vysokých podpatcích. Z každého obchodu to na mě křičelo: „Krize středního věku!“ 

Můj kolega navštívil před několika lety jeden z velmi populárních kostelů na předměstí jistého velkého města. Vyslechl „typické“ kázání o pekle a síře. Nikdo z přítomných, kteří tehdy seděli v tomto velkém shromáždění, neusnul.

Kde začíná nebe? A kde je peklo? Kdo nebo co určuje, kterou cestou půjdeme?

Dipl. Ing. Pavel Böhm, MBA, je dlouholetým ředitelem nákupu největší firmy v České republice – Škoda Auto Mladá Boleslav. Do nákupu nových výrobních technologií zahrnujícího linky pro výrobu motorů a převodovek, lisovny, svařovny, montáže i budovy, stavby a veškerý režijní materiál investuje se svými podřízenými každý rok více než půl miliardy eur. Byl u přípravy všech projektů automobilky posledních let jako Rapid, Rapid Spaceback, Octavia, následník Fabie a dalších. Celé tři roky v týmu expertů zakládal výrobní závod VW Group Rus v Kaluze, která se nachází 200 km jižně od Moskvy. Ve vzácném volném čase hraje s manželkou Ellen barokní hudbu a s dětmi navštěvují každou sobotu bohoslužby v křesťanském sboru církve adventistů. „Výroba aut obnáší precizní souhru a plánování přes tvorbu designu, konstrukci, plánování výrobních procesů, výrobu až po naplánování sebemenší změny, na kterých se podílejí stovky lidí ve velmi intenzivní komunikaci. Nedovedu si představit, že o mnoho složitější živé organismy, tyto zázračně složité konstrukce s vlastním řídicím informačním systémem, by mohly vzniknout samy od sebe čistě náhodou,“ říká zkušený technik a manažer. „Když se díváme zpět, zjišťujeme, že ani naše životní události nejsou čistou náhodou, ale je zde vidět zcela jasná linka určitého plánu, který má smysl.“

Projekty na podporu a rozvoj zdravotnictví v etiopii a Keni vede ADRA již několik let. Čtyři nemocnice, které podpořila a z nichž tři stále podporuje, poskytují služby více než sto tisícům lidí ročně. Ještě důležitější než nové prostory a vybavení je fakt, že díky projektům Adry mohou své schopnosti zdokonalovat afričtí lékaři, kteří je pak využijí ve své praxi.

Letos to bude devět let, co se v Keni rozběhl zdravotnický projekt adventistické humanitární organizace ADRA. Na jeho počátku stálo ve městě Itibo téměř nefunkční zdravotnické středisko, dnes je tady díky českým dárcům prvotřídní ambulance, která ročně ošetří devět tisíc pacientů. Nemocnice dlouhodobě spolupracuje s 1. lékařskou fakultou univerzity Karlovy v Praze a umožňuje stáže jejím studentům. Rozvoj zdravotnického střediska v Itibu je financován z příspěvků firemních i drobných dárců a z veřejných sbírek.

Většina lidí ví, že humanitární organizace ADRA se věnuje pomoci při katastrofách, organizuje dobrovolnické programy nebo působí v zahraničí. Vzdělávání na školách je méně známou aktivitou, přesto velmi důležitou.

V roce 2010 vyšla v USA kniha tvrdící, že je prav- divým příběhem malého chlapce, který navštívil nebe. „Chlapec, který se vrátil z nebe“ je velkolepým příběhem dítěte na návštěvě v nebi poté, co „ze- mřelo“ klinickou smrtí při autohavárii.

Na Wikipedii se dočtete, že slovo utopie pochází z řečtiny (z řec. ου τόπος čti ú-topos, žádné místo, „nikde“) a že je to idealizovaná představa nereálné lidské společnosti, obce nebo státu.

„Proč to dělat jednoduše, když to jde udělat složitě?“ Tato otázka se obvykle používá s ironickým podtextem. ale je možné ji položit zcela vážně. Chtěl bych to vysvětlit pomocí úplně obyčejného příkladu z přírody.

Pět let po tom důležitém „Ano“ váží většina lidí o 3 až 5 kilogramů více, a jak čas plyne, někteří v tom nezastavitelně pokračují. Jestliže váš životní partner patří k nim a vy trpíte nejen tím, že ztrácí tělesnou přitažlivost, ale děláte si už starosti o jeho zdraví, asi byste chtěli najít způsob, jak to společně probrat a řešit.

Jedno odpoledne se Julie chystala odjet se svou dospělou dcerou na víkend na venkov, když tu si vzpomněla na termín mamografického vyšetření. „Mohla bych to zrušit,“ řekla si, „ale však jen proletím dveřmi, zajdu na vyšetření a za chvíli už budeme na cestě.“

Osamělost je rozšířený problém, kterému dnes čelí mnoho lidí. Samota zasahuje mladé i staré, muže i ženy, zaměstnané i nezaměstnané, ženaté i single. Osamělost si nevybírá osoby podle pohlaví, věku nebo postavení. Stejně tak je obtížné určit, kolik lidí ji zažívá, protože mnozí se bojí přiznat, že se cítí izolovaní.

Každý má vnitřní touhu po šťastných vztazích. Jedna studie zabývající se zdravými, silnými a šťastnými rodinami odhalila, že jejich členové, kteří se měli vzájemně rádi, si často opakovaně vyjadřovali své city. ukazuje se, že důvěrné rodinné vztahy a blízkost mají přímou souvislost s úsilím členů rodiny projevovat si vzájemnou úctu.

Ještě před sto lety převa­žovala v životě většiny lidí fyzická aktivita. Ale dnes je to všechno jinak. Stále více lidí pracuje hlavou a stále více lidí je v životě závislých na své mentální výkonnosti. Změnou společenských po­měrů se k nám přivalilo ne­ konečné množství příležitostí a my nejsme naučeni některé výzvy odmítat. Stáváme se závislými na úspěchu, hodnocení, výkonu – zejména mentálním. je to v pořádku, že se duševní práce postupně posouvá ve společenském hodnocení nad manuální, ale ještě nějakou dobu bude trvat, než se ti, kteří se jí živí, naučí dělat to, co tak často vidíte u lidí pracujících manuálně – více odpočívat.

www.lifeinfo.com

Co kdybychom se vzdali své snahy dosáhnout mladistvého vzhledu a místo toho prostě žili mladistvě?

Ze zmatku, který způsobily teroristické útoky 11. září 2001, povstalo hnutí, kterému dnes říkáme nový ateizmus. V rozhořčení z masové vraždy spáchané ve jménu Boha vyhlásili noví ateisté intelektuální válku veškeré zbožnosti a předpokladům, z nichž vychází. Náboženství samotné je pro ně „velká zhouba“ lidského života, iracionální a nebezpečná utopie, které se lidstvo musí zbavit jednou provždy.

Svalnatý čtyřicátník Kornelius Novak, Němec narozený v Rumunsku a žijící ve Švédsku, je v posledních letech stále častěji vidět a slyšet v Česku a na Slovensku. Obyvatele českých a slovenských měst vytrhuje z jejich každodenního shonu tím, že si na náměstích staví své malé pódium a s pomocí mikrofonu a tlumočníka z něho zve kolemjdoucí k pravdivějšímu, čistějšímu životu a k setkání s Bohem. K tomu nabízí překlady svých knížek. „Píšu a mluvím o tom, co jsem sám prožil, nedokážu si to nechat jen pro sebe. To, co Bůh udělal v mém životě, může udělat v životě každého, proto vyprávím svůj příběh, i když větší část bych z něho raději zapomněl,“ vysvětluje tetovaný muž s minulostí obávaného rváče.

Nikdy na to nezapomenu – jsme opět v roce 2005.

aneb Nepál pár měsíců poté…

Název tohoto obrazu je překládán jako „Nevěřící Tomáš“. Originál je vystaven v německé Postupimi v muzeu Palác Sanssouci. Když jsem toto místo navštívil, pronikavé zobrazení tohoto slavného biblického příběhu mne ohromilo. Dlouho jsem se na něj nemohl vynadívat, zkoumal jsem na obrazu každý detail. A toto dílo mne oslovilo jasným poselstvím: Bůh má zvláštní místo ve svém srdci pro ty, kteří pochybují, jsou malomyslní a v depresi.

Příběh podle skutečné události.

Ashley Madison, celosvětový internetový portál pomáhající lidem formou milostné seznamky podvádět své manželské partnery, zaplnil titulní novinové a elektronické zpravodajské stránky.

Jste již pár let ženatý nebo vdaná? A jste ve vztahu šťastní? Pokud na tyto dvě otázky můžete odpovědět „ano“, pak patříte k mizivé menšině ve společnosti.

Ptáci patří k těm nejúchvatnějším tvorům na zemi. Obdivujeme jejich nádherné barvy, zaoblené tvary a schopnost létat s neobyčejným půvabem a lehkostí.

Imunita (z latinského immunis – svobodný, nedotknutelný) je v širším významu schopnost organismu odolávat choroboplodnému vlivu mikroorganismů, cizorodých látek, buněk a fyzikálních vlivů.

Téma peněz je velmi citlivé. Je tomu tak proto, že naši rodiče nám vyjadřovali lásku také materiálně. Dávali nám dárky. Věnovali nám zážitky. Právě v situacích, kdy nebylo peněz nazbyt, se tím projevovala velkorysost: „Ty mi za to stojíš.“ Škudlení pak právě naopak vyvolává o lásce pochybnosti.

Myšlení je jednou ze základních schopností člověka. V době informačních technologií a omezené lidské komunikace se však stále častěji stáváme oběťmi manipulace nebo ne správných vzorců uvažování, které nám pak zkreslují realitu, uvádějí do klamů a komplikují vztahy k sobě i ostatním. Pojďme si projít základní chyby a myšlenkové zkraty, kterých se běžně dopouštíme.

Narodili jsme se pro radost – narodili jsme se, abychom si naplno užívali života. Radost je jedna ze základních lidských potřeb. V Bibli je uvedena hned po lásce na druhém místě ve výčtu vlastností, které se projevují už znovuzrozeného člověka. Tento seznam zahrnuje „lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání“ (1. list Galatským 5,22.23). Jako by tyto projevy dohromady přinášely opravdovou radost a uspokojení. Co nás tady okrádá o radost, přestože je pro člověka tolik důležitá? Mnohdy mohou za ztrátu životní radosti nevyřešený konflikt a nevyznaný hřích.

Člověk si ji nemůže koupit, ale stejně to zkoušíme. Člověk ji nemůže vyrobit, ale přesto o ni usilujeme. Člověk si ji nemůže udržet, ale přesto bychom ji chtěli ovládat. Prožíváme ji při oslavě, v rodině, na procházce nebo při milování. Je to radost ze života.

Věřit tomu, co je v Bibli, může být někdy pěkně náročné. Čte Bibli a věříte, že někdo někde slyší vaši modlitbu. Tak zemře váš nejlepší přítel. Vašeho Boha, modlitby a víru zahalí oblak smutku. Bible slibuje, že jednou rozveselí vašeho ducha, ale teď jste zatížení pochybnostmi. „Jak se to mohlo stát?“ voláte. „Kde je Bůh, když je nejvíce potřebuji?“ A jako by to nestačilo, objeví se u vašich dveří přátelé a připomínají vám, že Bůh, kterého uctíváte – Bůh Bible – není nic víc než výplod lidské fantazie a život bez něj nebo s ním vyjde úplně nastejno. „Vidíš? Ani víra tvého přítele nezachránila,“ říkají. „Tak proč vlastně té Bibli věříš?“

Sociální pedagožku, vztahovou poradkyni, lektorku a koučku Milenu Mikulkovou z Moravy znají lidé v Česku a na Slovensku z jejích jedinečných seminářů, besed, veřejných vystoupení či z médií. Absolventka Filozofické a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně již v průběhu studia pracovala v pedagogicko-psychologické poradně a věnovala se prevenci rizikového chování u dětí a mládeže. K jejím koníčkům patří sbírání citátů. Těmito moudry zhuštěnými do několika málo slov obohacuje svá vystoupení a probouzí tím zájem a touhu po skutečných hodnotách i u svých posluchačů. Provozuje soukromou poradenskou praxi.

Manželství slováka Marcela Kaby a jeho české ženy Daniely bylo od začátku orientováno na službu a pomoc druhým. Po působení na pozici ředitele ADRA na Slovensku se Marcel v roce 2014 rozhodl přijmout místo ředitele ADRA v Keni. Do Nairobi se přestěhovali se svou rodinou. Zajímala nás nejen jeho práce v této východoafrické zemi, ale i to, jak vypadá život v Keni z pohledu jeho manželky a dětí.

Současný švýcarský filozof Alain de Botton je českému a slovenskému čtenáři znám svým bestsellerem Lekce z lásky, kterým senzačně debutoval jako pětadvacetiletý v roce 1994, a několika esejistickými svazky jako Architektura štěstí, Útěcha z filozofie, Umění cestovat nebo Náboženství pro ateisty. Ve svém novém románu Lásky běh (Der Lauf der Liebe) se tematicky vrací ke svým literárním kořenům, ale zcela jinak. Namísto krátké, prchavé romance jako v Lekcích lásky, překvapuje čtenáře a recenzenty fascinujícím příběhem manželů, kteří jsou spolu třináct let a vychovávají dvě společné děti.

Seznamte se...

V drážďanském muzeu visí Rembrandtův obraz nazvaný Marnotratný syn v hostinci. Na této malbě je vyobrazen Rembrandt, jak si báječně užívá. Malby mu vynášely velké množství peněz a dařilo se mu opravdu dobře. Potom se ale jeho život obrátil o sto osmdesát stupňů.

Bettina Wendland z časopisu Family.

Po pár týdnech jsem se opět rozhodl, že si udělám čas a vytvořím si nový playlist. Připojil jsem svůj malý MP3 přehrávač k počítači a začal pracovat na svém novém hudebním albu.

Napadlo vás někdy při pohledu na všechnu tu krásu a důmyslnost zvířat, ptáků nebo ryb, zda tak dokonalá stvoření mohla skutečně vzniknout prostřednictvím evoluce? Mohly pouhé neřízené procesy a čas vytvořit všechnu tu nádheru okolo?

Možná věříte tomu, že mírné pití je dobré pro vaše zdraví. Jenže ve skutečnosti neexistuje bezpečná úroveň spotřeby alkoholu, u které máte jistotu, že nepovede k nárůstu rakoviny prsu u žen a rakoviny tlustého střeva u mužů. Pokud je alkohol součástí vašeho životního stylu, pak vězte, že život bez něj může být mnohem lepší.

Cvičit je možné v každém věku.

Fyzická aktivita pomáhá odpoutat mysl od stresorů a slouží jako kvalitní odpočinek. Pohyb spouští produkci chemických látek v mozku, jež způsobují pocit uvolněnosti a rovnováhy.

Jistý pár sledoval populární televizní talk show. Moderátorka živě řečnila o definici lásky a pak prohlásila: „Cokoli láska rozhodne, musí být správně.“ Pokračovala: „Jestliže milujete, nemusíte se za nic omlouvat.“ Pak vyjádřila názor, že volná láska je vždy oprávněná a že manželství není povinné. Show uzavřela slovy: „Nejprve musím milovat sama sebe, abych mohla milovat ostatní. Láska má být sobecká.“ Obrazovka potemněla a nadešel čas pro večerní zpravodajství. Bylo plné zpráv o dálničních nehodách, vraždách, stávkách, politickém zákulisí a válkách.

„Popište co nejstručněji někoho z vašich příbuzných, kdo vám jde na nervy.“ Tuhle prosbu jsem předložil asi půl tuctu přátel, se kterými jsem seděl u společného oběda. S překvapením se na mě podívali: Co je to za otázku? Ale pak začali vyprávět.

Usrkávám horkou kávu. Je ticho, jaké patří k časnému ránu. Svět je ještě ponořen do spánku, protože den teprve přichází. Nastane až za několik okamžiků. Ohlásí se vycházejícím sluncem. Ticho svítání nahradí hluk dne. Klid osamělosti vytlačí dusot lidských kroků. Do útočiště časného rána vtrhnou rozhodnutí, která bude nutné učinit, a termíny, jež bude potřebné dodržet. Pro příštích dvanáct hodin budu vystaven denním povinnostem. A tak zrovna nyní je ta správná chvíle, abych si položil některá předsevzetí.

Přidávám plyn a řítím se po klikaté silnici vedoucí mezi stromy. Tu mě překvapuje levotočivá zatáčka. Tak ostrou jsem ji nečekal. Brzdím...pozdě...náraz do stromu…rána...konec... Sundávám si kuklu s brýlemi, jsem trochu rozrušený, ale jinak v pořádku... Byla to jen hra. Virtuální... Všechno vidíte a prožíváte jako ve skutečnosti, ale je to jen úžasná počítačová iluze.

Nedávno jsem objevil knihu Christophera Hitchense s překvapujícím názvem Bůh není veliký. Kniha odráží pohled stále většího počtu lidí. Tvrdí se v ní, že náboženství je zhoubnou iluzí a představy o Bohu jsou destruktivní. S pokrokem v psychologii a společenských vědách chápeme hodně z lidského chování, což jsme dříve neznali. Někteří považují pojem hříchu za zastaralý, dokonce nebezpečný koncept. Mnozí se diví, že v takovém světě na Ježíši stále záleží. Ať už si myslíte o křesťanech cokoli, svět bez Ježíše by se vám asi nelíbil. Jeho život a učení způsobily revoluci v tom, jak myslíme. O jaké myšlenky šlo?

„Všichni si musíme vybrat, kde stojíme a kde postavíme hranice. Jestli prokážeme schopnost pomáhat sobě i světu být lepšími, anebo se staneme problémem i sami pro sebe,“ říká čtyřiapadesátiletý inženýr mikroelektroniky, filantrop a prezident Slovenské republiky Andrej Kiska. Sám se snaží o aktivní prosazování dobra a ohleduplnosti mezi lidmi. A spoléhá při tom na Boží vedení a sílu.

Cestovatel Marek Jelínek zdolává 9 000 km dlouhou cestu Asií na koloběžce. Jede ve prospěch bangladéšských dětí, aby mohly chodit do školy.
 A protože je nejen cestovatel, ale i dobro-druh
 a jede pro dobrou věc, jmenuje se jeho koloběžka Dobroběžka.

Babylonská věž není ojedinělým malířským tématem. takových obrazů existují doslova stovky. Dva z nejvíce produktivních umělců věnujících se tomuto tématu jsou holandští bratři Lucas a Martin van Valckenborchovi.

Podle výzkumu uskutečněného v USA tráví průměrný člověk ve věku 12 až 24 let devět hodin a sedmnáct minut denně s elektronickými médii.

Motýl je nádherné a něžné stvoření. Při pohledu zblízka je každému hned jasné, že prošel rukama pečlivého konstruktéra. Jeho barvy a kresba křídel jsou tak úchvatné, že se jim nerovnají ani ta největší díla světových malířů.

Studie Americké společnosti pro výzkum rakoviny zjistila, že muži, kteří denně sedí 6 hodin a více, umírají v průměru o 20 % častěji než ti, kteří sedí denně méně než tři hodiny, zatímco ženy, které seděly denně víc než 6 hodin, umíraly o 40 % častěji.

Náš svět se vyznačuje únavou a vyčerpáním. Vyčerpání nám nedovolí soustředit se a brání tvůrčímu, jasnému myšlení. snižuje výkonnost a schopnost rozhodování. Vyčerpaní lidé vypadají netečně, roztržitě a často sklíčeně. Mají sklon vnímat jen špatné věci, jsou netrpěliví a podráždění. Domovy se rozpadají, protože manželé, manželky a děti jsou prostě unavení.

Dobrá snídaně je potěšení, díky kterému se budete cítit dobře po celý den. Proč jíst každé ráno ve spěchu, když si můžete přivstat a začít den tím, že si v klidu vychutnáte vaše oblíbené snídaňové menu. Pokud jej navíc připravíte i někomu jinému, budou vás ranní chvíle u stolu o to více těšit.

Podle definice je urážka výrok nebo čin, který snižuje jinou osobu či skupinu a poškozuje její pověst nebo zpochybňuje její čest. oproti dřívějším dobám se v moderní době prosazuje větší tolerance k neuctivým a urážlivým výrokům. Přestože je společnost na hrubší výrazy zvyklá, jejich zneužití vůči druhým chrání zákon (§ 49 odst. 1 zákona o přestupcích). Že jde o citlivé místo, se ukazuje především na sociálních sítích. I tam již existuje právní ochrana před urážkami a poškozenou pověstí.

Žijeme obklopeni světem, který neustále mluví. Doba těm, kteří raději přemýšlejí, než mluví, prostě nepřeje. Cení se průbojnost a ostré lokty. Do popředí se dostávají ti nejhlasitější, kterým je dáván prostor k vedení a ovlivňování druhých. Neznamená to, že jsou nejschopnější, ale vykazují charisma, jsou společenští a odvážní. Dnešní svět fandí extrovertům.

Emocionální myšlení – příčina prokrastinace

Když si řeknete: „Dneska se necítím na to, něco dělat, ani nevstanu z postele,“ myslíte a argumentujete emocemi. emocionální myšlení však vede do bludného kruhu destruktivního chování, odkud nebývá snadné nalézt cestu ven. Právě ono stojí v pozadí epidemie obezity, závislostí a dalších civilizačních chorob.

Dobré skutky konané z vypočítavosti nebo sobeckých pohnutek nejsou altruistické. Altruismus je definován jako nesobecké dávání bez naděje na odměnu. schopnost jednat nesobecky bývá často ve společnosti zpochybňována. objevují se argumenty, že opravdu nesobecké jednání neočekávající vlastní prospěch vlastně ani neexistuje. Přesto jsou lidé (jedinci, skupiny kamarádů, spolky, organizace), kteří bez nároku na odměnu pomáhají druhým a chtějí měnit svět k lepšímu. Mnohdy to cítí jako svou občanskou či morální povinnost. Jejich postoj nesobecké pomoci pak v důsledku mění i kvalitu jejich života.

V naší generaci žije jen málo takových, kteří popírají, že by Ježíš byl historickou postavou. Jen zřídka lidé odmítají jako fakt to, že se narodil a žil život jako jeden z lidí. Mnohem větší počet však zastává názor, že Ježíš byl moudrým člověkem, ale nikoli Bohem.

Byl to muž výjimečné inteligence, řečnického nadání a organizačních schopností. Jeho vliv na lidi a dějiny vůbec byl a dosud je dalekosáhlý. Mluvíme o apoštolu Pavlovi. Přesto bylo něco, co jej trápilo a v jeho činorodosti omezovalo. Podle všeho trpěl slabozrakostí, a proto se v myšlenkách často obracel k Bohu s prosbou o uzdravení. Marně…

V posledních letech si česká společnost začíná uvědomovat, že vzdělávání dětí je stěžejní pro dobrou budoucnost naší země. Ve školství probíhá řada změn. Ne všechny změny jsou však všeobecně pozitivně vnímány. Jde naše školství správným směrem? A jaký pohled na jeho vývoj mají sami pedagogové?

Jedna lidová moudrost říká, že problémy nechodí po horách, ale po lidech. Co o nás vědí lidé, které potkáváme? Co víme my o nich? Čím v životě prošli? Co prožívají? Zeptali jsme se několika z nich.

Během svého života jsme vystaveni mnohým krizím v různých oblastech života. Když mluvíme o „krizi“, většině z nás se vybaví negativní vzpomínky, těžká životní období, zoufalství a bolest. Může se pro nás krize stát i pozitivní zkušeností? Zajímalo nás, jaké těžké situace lidé prožili, jakým způsobem je dokázali překonat a zda s odstupem času vnímají, že je tato zkušenost něčím obohatila.

Rozhovor s PhDr. Danielou Vodáčou. Vystudovala český jazyk a psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze, později pracovala na Lince důvěry pro mládež jako krizový pracovník a psycholog. Působila také jako klinický psycholog ve Středisku komplexní terapie v Liberci. Pracuje jako vedoucí v organizaci RIAPS; učí (např. Úvod do supervize, Komunikace s klientem apod.) na Katedře sociální práce UK FF v Praze a je odbornou garantkou různých podob výcviku v krizové intervenci.

24. duben 1915 je považován za začátek arménské genocidy z let 1915-1917. Jedná se o první genocidu 20. století, což před několika lety oficiálně uznala i Česká republika. Napětí mezi Turky a Armény vyvrcholilo během první světové války, kdy vládnoucí osmanská strana Výbor jednoty a pokroku nařídila odsun arménského obyvatelstva. Následovalo zatýkání, vraždění a pochody smrti. Celkový počet obětí se odhaduje na 1‚5 milionu.

Rozhovor nad stránkami knihy Než si řeknete Ano s jejím autorem, maďarským manželským poradcem a duchovním, Gáborem Mihalcem, PhD.

Jak můžeme zabránit tomu, aby nás v dnešní nejisté době nepohltil všudypřítomný strach a obavy z budoucnosti? Co nás může zachránit před paralyzující hrůzou a beznadějí? Nebo ještě správněji: KDO nás může před strachem ochránit?

Rozhovor s Mgr. Renátou Michálkovou

V poslední době často přemýšlím nad naším domovem. Dříve jsem to vnímal jako úplně normální. Bydlíme s rodinou v jednom úzkém řadovém domě na kraji lesa, docela obyčejnou zahradou, na zcela běžném místě. Vcelku nic mimořádného – mysleli jsme si…

ADRA Slovensko je humanitární a rozvojová organizace, která působí v nízkopříjmových zemích i na Slovensku. Je součástí mezinárodní organizace ADRA (Adventist Development and Relief Agency). Je také členem slovenské platformy rozvojových organizací Ambrela a v roce 2018 oslavila 25 let své činnosti.

Rozhovor se Stanislavem Bielikem, ředitelem humanitární organizace ADRA Slovensko

Audrey Campbellová je vedoucí mediálního centra na škole Rogers Adventist School v College Place ve státě Washington. Má na starosti školní knihovnu a počítačovou učebnu, kde se snaží svým studentům poskytovat pozitivní zkušenosti s internetem. Poté, co absolvovala workshop ohledně internetové bezpečnosti, její odhodlání chránit děti na celosvětové síti ještě zesílilo. Zde vám přinášíme některé její rady, jak chránit vaše vlastní nebo jiné děti v online světě.

MUDr. Jozef Čupka, MPH, působí jako všeobecný praktický lékař. Věnuje se také myoskeletální a fyzikální medicíně, preventivní onkologii, prevenci stárnutí a medicíně životního stylu. Zaměřuje se také na poradenství v oblasti odvykání kouření a snižování nadváhy a obezity. Mohli jste se s ním také několikrát setkat v pořadu České televize Sama doma.

Ken Haynes může vyprávět velmi zajímavý příběh. Před patnácti lety utrpěl vážné zranění, když se pokoušel při policejním zásahu zadržet podezřelého drogového dealera. V té době byl členem policejního sboru v jižní Kalifornii. Měl poraněnou pravou ruku, rameno, krk a zátylek. Od té doby trpěl vážnými migrénami, které se každý rok zhoršovaly. Ken vzpomíná:

Pětatřicetiletý kardiochirurg prestižního Národního ústavu srdečních a cévních chorob v Bratislavě, Matej Ondrušek, je také nadšeným běžcem, hokejistou, jezdí na kolečkových bruslích, rád se potápí a miluje hory, hlavně Vysoké Tatry, do kterých odchází na několikadenní túry. Kromě medicíny vystudoval i bohosloví. „Nejvíc mě fascinuje lidské srdce – jeho úžasná fyziologie, podivuhodné vlastnosti a nesmírná vytrvalost,“ usmívá se lékař přední slovenské kliniky kardiochirurgie.

Clifford Goldstein je populární spisovatel a redaktor, autor 21 knih. Většinou se zabývá tématy z křesťanského prostředí a vyhledává i složitá biblická témata, která se snaží srozumitelně zpřístupnit svým čtenářům (v češtině vyšla jeho kniha Pokřtěná evoluce). Problém utrpení, a to především utrpení dětí, rozhodně mezi takováto těžká témata patří.

Čestmír Suška

Jeho nepřehlédnutelné monumenty vzbuzují úžas v tuzemských i zámořských galeriích a exteriérech, v minulosti například v Museum of Art v americkém Birminghamu, O. K. Harris Gallery v New Yorku, v Praze v Národní galerii, Centru současného umění DOX, ulicích Karlína, Botanické zahradě v Praze Tróji, před halou O2 Universum, v areálu ostravské Karoliny, brněnské přehrady atd. V současnosti můžeme jeho díla nalézt v Novém Městě na Moravě, v parku Ladronka a na pražském Výstavišti, před barokní sýpkou na Lemberku a u řeky Sázavy v Bistru Ledce. Samozřejmě v hale a na plochách tvůrčího uměleckého studia Bubec v Řeporyjích, které založil a provozuje s manželkou Arjanou a svými sochařskými žáky. Z prvního manželství má dceru Kateřinu, se současnou ženou vychovali syny Petra, Daniela a Ondřeje.

Zeptali jsme se...
Co je podle vás svoboda?

"Člověk může na mnoho věcí nadávat a vždy si určitě najde něco, s čím může být nespokojený. Ale může také najít věci, za které může poděkovat a být vděčný. Sedím často na balkoně a říkám si, za co všechno můžu být vděčný. A cítím se u toho královsky, jako absolutně svobodný člověk…", říká český prozaik, reportér, redaktor a cestovatel, Josef Formánek

„Pokud za produkt neplatíte, produktem jste vy,“ říká do kamery Tristan Harris, bývalý vývojář nadnárodní internetové společnosti Google v celovečerním dokumentárním filmu o odvrácené tváři tak zvaných sociálních sítí – Sociální dilema.

Svoboda není jen prázdný pojem. Má svůj obsah i kontext. Co tento pojem znamená z pohledu právníka? Jak se na svobodu dívá ten, kdo denně o svobodě (a nesvobodě) druhých přemýšlí? Kdy je třeba svobodu chránit, a kdy je třeba ji naopak omezit? Právě nad tím se zamýšlí právník, pedagog a teolog Martin Turčan.

Miloslav Bláha je kazatelem Církve adventistů sedmého dne. Sobota je pro něj dnem bohoslužby, dnem určeným pro setkání s Bohem. Podle Bible tento den není určen k běžné práci. V roce 1953 dostal povolávací rozkaz na vojnu k Pomocným technickým praporům (PTP). Když měl fárat v sobotu, odmítl. Velitel na něj podal trestní oznámení za neuposlechnutí rozkazu. Vojenský soud ho poslal na rok do vězení. Později v jiném procesu dostal ještě šest let a ztrátu občanských práv. Ocitl se v uranovém lágru Eliáš, kde přežil 3‚5 roku.

Jakub Januška je doktorandem v oboru klinická psychologie na Filozofické fakultě a v Centru výzkumu psychických poruch Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaměřuje se na výzkum duševního zdraví a sociálního fungování. Kromě toho učí psychologii na střední škole LEAF Academy v Bratislavě a je studentem Adventistického teologického institutu. Právě jeho jsme se zeptali na psychologické aspekty svobody a jejího prožívání.

Její jméno bylo Sojourner Truth. Její příběh je fascinující. Byla celoživotní bojovnicí proti zlu a bezpráví. Mimořádná žena, která prožila neuvěřitelný život, ve kterém nesla světu zprávu o svobodě, lásce a pokoji. To je poselství, kterému čas neubral na věrohodnosti.

V článku, který měl původně pracovní název "Se Svobodou o lidské svobodě", teolog a učitel Oldřich Svoboda výstižně představuje biblické pojetí tohoto tématu.

"Snažila jsem se těm ozbrojencům vysvětlit, že nejsme žádní chuligáni, že se nechystáme zničit Prahu, že tady jenom pokojně manifestujeme za svobodu v naší zemi..."

Mladým dospělým často připadá zatěžko se do něčeho zapojit. Rosithu Wurmovou to zneklidňuje. I ona sama je tak trochu maybe...

"Ani hendikep vám nemůže zabránit být rošťák." tvrdí Daniel Hottmar.

Lenka Klicperová

je novínářkou a fotografkou. Začínala jako zpravodajka a v letech 2004 až 2018 byla  šéfredaktorkou časopisu Lidé a Země. Pracovala v řadě afrických  zemí od Angoly přes Namibii,  Nigérii, Tanzanii, Keňu, Etiopii,  Mali, Burkinu Faso a Čad po Niger či Demokratickou republiku Kongo.  Je také autorkou mnoha knih.  Spolupracuje s mnoha českými  médii, zejména s časopisem Reflex, Echo a pořadem Reportéři ČT. Věnuje se také přednáškové  činnosti na Univerzitě Hradec Králové. V roce 2020 byla zařazena  do prestižní databáze Women  Photograph, zahrnující nejlepší  fotografky z celého světa.