Pozor na tu MEZERU
„Při vystupování si prosím dejte pozor na mezeru mezi vlakovou soupravou a okrajem nástupiště!“ Dobře si pamatuji na toto oznámení v berlínském metru. V létě roku 1983 jsem se právě přestěhoval jako čerstvě ženatý a nově nastupující pastor mládeže z Darmstadtu do Berlína. Při cestování metrem mě stále provázelo důležité upozornění na onu mezeru při nastupování v některých stanicích metra, kde vzdálenost mezi vlakem a nástupištěm mohla být o něco větší.
Ve svém životě jsem se stěhoval po Německu již devětkrát a zažil jsem také mnoho dalších přestupů, zvratů nebo změn v mém soukromém a profesním životě. Proto si uvědomuji, že upozornění „Dávejte pozor na mezeru!“ je užitečné nejen při vystupování z metra. Mnozí již ve svém životě pocítili tyto mezery, které musíme překročit a zvládnout, když opouštíme staré věci a začínáme něco nového.
Změna je součástí života
Nic v životě není jistější než to, že přicházejí změny. Bylo by skvělé, kdyby životní otřesy byly krátké a bezbolestné. Termín „zvrat“ však naznačuje, že ne všechno je vždy tak jednoduché, jak doufáme. Změna často není jen jednorázová událost. Jedná se spíše o proces, který vyžaduje delší čas a mnoho našich sil. Můžeme to přirovnat k opatrnému vykročení ze soupravy metra na nástupiště. Jde jen o to, že naše životní „vykročení“ trvají déle. Zdá se, že se nějakou dobu vznášíme ve vzduchu – zcela bez jakékoli přitažlivosti k zemi! Mnozí uvádějí, že se v tomto skoku od známého k novému cítí jako ve zpomaleném filmu. Naše dojmy a pocity jsou často mnohem intenzivnější, než bychom chtěli. Znám ty zvláštní pocity, obavy a obrazy ve své hlavě. A pak ty divoké otázky: Zvládnu to? Kde a jak skončím?
Jaké jsou typické přechody nebo zvraty?
V našich životech existuje mnoho přirozených přechodů a procesů změn. Existuje dětství a dospívání s jejich různými vývojovými stadii. Každý takový krok má své vlastní výzvy. Pak přichází fáze aktivní dospělosti. I zde má život mnoho překvapení: dochází ke změnám a zvratům v osobních vztazích (přátelství, manželství, děti), které mění naši vlastní roli. A navíc přináší mnoho změn a zvratů i naše pracovní kariéra. Potom naše děti vyrostou, opouštějí naši rodinu a začínají svůj vlastní život. Pak přichází fáze aktivního stáří s jeho radostmi a výzvami (například situace starých rodičů, nemoci a úmrtí blízkých) a nakonec fáze vlastního chřadnutí a smrti. Každá fáze a každý přechod z jedné fáze do druhé s sebou přináší otřesy a změny. To také samozřejmě doprovází i nejrůznější pocity, těžké otázky a nejistotu. Jak jsem již řekl, nic není jistější než to, že přicházejí změny!
Proč se měnit?
Beze změny není růst. Potřebujeme tyto impulzy, abychom se otevřeli novým možnostem. Nové situace s novými lidmi nám umožňují otevírat nové, dříve zavřené dveře a získávat nová přátelství, zážitky a poznatky – i o sobě samých a našich schopnostech. Změny nám tak dávají prostor poznat něco nového a tím zvětšit náš osobní životní potenciál. A přirozené časy „vznášení se“ mezi starým a novým často také vytvářejí příležitost nechat se inspirovat Bohem. Je to možnost setkat se novým způsobem se svým Stvořitelem a jeho láskou. 
Dvanáct principů nového nasměrování
Následujících dvanáct užitečných zásad vyplynulo ze zkušeností duchovního Sama Rainera s novým nasměrováním a se změnami v jeho křesťanských sborech. Trochu jsem je přizpůsobil a aplikoval na své osobní zvraty a hledání nového nasměrování. Pokud máte před sebou radikální změnu, mohou být tyto principy pomocí i pro vás.
1. Modlím se za svůj proces změny
Mohu se spolehnout na Boží vedení a moc. Otevírá mi to více možností, než bych kdy mohl dosáhnout svými vlastními schopnostmi. Kdybych odmítl myšlenku, že Bůh ovlivňuje můj život, promarnil bych jedinečnou příležitost.
2. Miluji lidi víc než změnu
Často mám sklon považovat svou věc za tak důležitou, že lidé a jejich potřeby jdou stranou. Proto je pro mě podstatné vždy věnovat pozornost lidem kolem a jejich potřebám. Jak se mám já, moje rodina, moji přátelé? Co potřebuji já a co potřebují oni? Co mohu v tuto chvíli udělat pro sebe a pro ně?
3. Vybírám si své „bitvy“
Možná, že by se ve skutečnosti mělo změnit „všechno“. Ale kde je moje vůle dělat dobré kompromisy a moje schopnost rozhodovat o správných prioritách? Často není vůbec nutné stavět věci do pozice buď, anebo. Dbám na zdravou rovnováhu, když se snažím pochopit a vypořádat se s něčím novým.
4. Otevřeně přiznávám své chyby
Nikdo nemůže všechno dokonale změnit. Proto nepředstírám, že mám vše pod kontrolou. Není nutné, aby se vše podařilo okamžitě. Jsem připraven se přizpůsobit, a pokud to bude nutné, jít „změně“ naproti.
5. Přijímám svou minulost
Ne všechno v mé minulosti bylo špatné. Proto mohu o minulosti mluvit pozitivně a aplikovat to, co funguje dobře i dnes, do mé nové situace.
6. Stavím na úspěchu
Dokážu ocenit sebe i ostatní za (malé) úspěchy v nové situaci a prostředí. Zvláště, když se věci dějí jinak, než jak jsem byl zvyklý.
7. Vítám otevřenou diskusi
Neskrývám žádné informace před sebou ani před ostatními. Stavím se k věcem čelem a dávám sobě i ostatním čas, abychom nové návrhy promysleli.
8. Věnuji pozornost načasování
Změny jsou emočně náročné a vyžadují čas. Vytvářím časové rezervy a věnuji pozornost dlouhodobému pohledu. Všechno se nemusí podařit najednou a hned.
9. Zůstávám zaměřen na proces obnovy
Nenechám se ničím rozptýlit, když je změna potřeba. Chce to sílu a čas, abychom se dostali na druhý břeh. Stojí za to vydržet!
10. Zkouším nové věci
Než opustím svou komfortní zónu a objevím nové věci, je užitečné si uvědomit, že požadovaná změna nemusí být trvalá. Na konci zkušební doby udělám jedno ze tří rozhodnutí: (1) Prodloužím zkušební dobu. (2) Vrátím pozměněné do původního stavu. (3) Udělám změnu natrvalo.
11. Počítám s nesouhlasem
Někteří lidé kolem nás nebudou nikdy spokojeni. Pracuji s těmi, kteří jsou připraveni na změnu, modlím se za ostatní a jednám s nimi s láskou a péčí. Také se ptám sám sebe: Jak se vypořádám s tím, když sám s nějakou změnou nesouhlasím?
12. Posoudím změny a v případě potřeby je upravím
Ne každá změna je dobrá a užitečná. Ne kaž dá změna bude fungovat. Měl bych být připraven si to přiznat a jít dál s novými nápady.
A teď?
Změny jsou součástí mého života. Nemohu se jim vyhnout. Klíčová otázka zní: Jak se k nim postavím? Jaký postoj k životu si chci vybrat? Co děláme se svými starostmi, strachy, hříchy a pochybnostmi? Můžeme je s důvěrou sdílet a odevzdat Bohu. Chce, abychom našli své štěstí a vnitřní klid – to nám může poskytnout úlevu. Přechody, zvraty, změny jsou nedílnou součástí našeho života. Můžeme je odvážně přijmout a sami proaktivně utvářet. Mějte odvahu a žijte naplno!
Bernhard Bleil
Je kazatelem církve adventistů v bavorském Augsburgu. Je iniciátorem a spolutvůrcem iniciativy Ja-Jesus.de a obzvláště rád se setkává s lidmi, kteří hledají Boha a vnitřní klid.