ZUBAŘINA je jako ZÁZRAK
Čerstvě dvaatřicetiletý zubní lékař DANIEL KÁBRT otevřel před necelými třemi roky zubní kliniku na náměstí v Litoměřicích. Zaměstnává 27 lidí v osmi ordinacích, z toho dvanáct lékařů a dvě dentální hygienistky. Součástí kliniky je i stomatologická laboratoř a nově se připravuje chirurgický sál na složitější výkony či ošetření v celkové anestezii. Daniel Kábrt pochází z vesničky Libavské Údolí na Sokolovsku, kde vyrůstal s rodiči a bratrem Martinem. Má přítelkyni Adrianu z Považské Bystrice.
Úspěšně absolvoval obor Zubní lékařství na 1. lékařské fakultě UK v Praze, Teologickou vysokou školu v německém Friedensau, zkoušky Bavorské stomatologické komory v Mnichově a odborné pracovní praxe na zubních klinikách v Lounech, Ústí nad Labem a Teplicích. Specializuje se na mikroskopickou endodoncii a dentální implantologii. Jeho velkou zálibou kromě stomatologie je částicová fyzika a kosmologie. Bohoslovecké vzdělání uplatňuje jednou měsíčně při besedách a zamyšleních s odsouzenými ve věznici ve Valdicích na pravidelných sobotních bohoslužbách, kam jezdí s kaplanem věznice Pavlem Zvolánkem. Ten Daniela na cestách do vězení vyzpovídal.
Dane, proč ses rozhodl pro studium medicíny?
Když jsem studoval na soukromém gymnáziu v Chebu, měl na mě velký vliv náš učitel fyziky a jeden ze zakladatelů školy Jindřich Papež. Uměl tak zajímavě a poutavě přednášet, že jsem byl rozhodnutý, stejně jako většina žáků školy, zabývat se fyzikou a matematikou. Pak jsem si ale přečetl v novinách článek „Kam po studiu?“ a rozhodl se pro jeden z nejžádanějších oborů, které článek uváděl, a to zubařinu. Vášeň pro fyziku mi do určité míry zůstala dodnes. Zejména mě baví sledovat nové objevy v částicové fyzice a kosmologii. Pátrání po struktuře a původu všeho kolem nás a posouvání našich vědomostí o světě kolem nás mi přijde velmi vzrušující, zajímavé a vzbuzuje ve mně úžas. Prapůvod všeho živého na světě pak studuje evoluční biologie, která mě též velmi baví a k medicíně má blíže.
U tebe však nezůstalo jen u studia lékařské fakulty, ale nastoupil jsi zároveň i na teologický seminář. Proč?
Po maturitě jsem se hlásil na lékařskou fakultu na obor Zubní lékařství, ale byl tak obrovský zájem, že jsem se první rok nedostal. Jako náhradní školu jsem si vybral teologii, což souviselo s mým zájmem o hledání původu světa a jeho duchovní rozměr. Na gymnáziu jsem se hodně zabýval křesťanskou literaturou, zvláště knihami o stvoření světa, většinou od zastánců kreacionismu, jako byl prof. Vladimír Král či Dr. Walter Veith. Též mně vždy imponovala první kniha Bible – Genesis – a další publikace, které tuto knihu vykládaly. Kromě zájmu o původ světa mě stejně tak velmi zajímal jeho možný konec či transformace. Věnoval jsem se tedy i biblickým prorockým knihám a literatuře, která osud světa, jak je popisován v Bibli, interpretuje. Podruhé mi to s medicínou vyšlo a já jsem vystudoval nakonec školy obě. Na zubařině se mi líbí, že se v ní spojuje intelekt s přesnou manuální prací.
Zajímáš se o kosmologii a vznik vesmíru podle současného vědeckého poznání a zároveň studuješ Bibli. Nevylučuje se to?
Nemyslím si. Víra v Boha není, a domnívám se, že ani nemá být, vědecká disciplína. Myslím si, že první kapitoly knihy Genesis z Bible, tedy ty o stvoření světa, se nás vůbec nesnaží informovat o tom, jak přesně se vesmír vyvíjel či odkud se člověk vzal, tím způsobem, jako se o to pokoušejí kosmologie či evoluční biologie. Je to příběh o smyslu věcí, o lidech, kteří se odcizili Bohu, který nás a celý svět kolem nás tehdy a stejně tak právě nyní utváří. Je to příběh o každém žijícím člověku tehdy i dnes a o jeho vztahu k Bohu, k druhým a světu. Včetně týdenního rytmu se dnem odpočinku stvořeného pro člověka. Právě člověk má tu přednost prožívat ve světě svobodu v kreativitě a přetvářet věci tak, jako každý den Bůh utváří vše kolem nás a dává život všemu živému. Biblická kniha o stvoření světa je psána ve staré hebrejštině, která vůbec nezná časy; děje se v přítomnosti, když ji čteš. Podle mě to není pouze kniha o stvoření světa jakožto jednorázovém aktu, ale o tvoření světa a člověka tehdy a nyní, každý den a každou sekundu našeho pracovního i volnočasového života. Nevidím vůbec žádný rozpor mezi vědou a vírou v Boha a jeho tvořitelskou činností. Bůh přece může svět vytvářet v minulosti i současnosti, podle svého uvážení.
Proč jsi nakonec dal přednost lékařskému povolání?
Od práce duchovního mě odradila moje akční povaha. Já mám rád pokrok, vědu, exaktní výzkumy, rád se zabývám podstatou a smyslem života, ale neumím se lidem pastoračně věnovat. Neumím si představit, že bych přijel k lidem na návštěvu, seděl s nimi v kuchyni a povídal si třeba o jejich pejskovi. Rád pomáhám lidem prakticky, ale takové to dlouhé naslouchání, které lidé také velmi potřebují a právem očekávají od duchovního, to žel neumím. Jako lékař mám jasně daný úkol – když někoho bolí zub, jsem spokojený, že umím pomoci. Na zubařině je skvělé, že pomáhá hned. Člověk přijde nemocný a odchází zdravý, namísto bolavého má zub ošetřený, je to jako zázrak. Když někdo něco potřebuje, rád vyhovím, pomůžu, ale nerad vedu dlouhé řeči o věcech, které mi připadají nepodstatné. Neumím povzbuzovat, potěšovat; jsem praktik, potřebuji věci či problémy vyřešit. V pozici lékaře zubaře vidím výsledky v podstatě hned, u léčení duše to tak jednoduché není.
Je tvoje zubní klinika právě taková?
Snažím se o to i se svým týmem. Myslím si, že si společně vytváříme dobré podmínky jak pro zaměstnance, tak pro pacienty. Sám ze svých předchozích pracovních zkušeností vím, že tahle spokojenost na obou stranách není samozřejmostí. Chci, aby naši lékaři měli na svou práci čas a klid, aby jejich výkony byly kvalitní. V žádném případě nezkracujeme výkony na úkor kvality. Dodnes mám husí kůži, když si vzpomenu na lékařku, u které jsem začínal, jak mi při ošetřování pacienta mávala nad hlavou časovým pravítkem. Nejdůležitější pro ni bylo co nejvíce vydělat. Já si přeji, aby byli naši lékaři spokojení se svou mzdou, ale také aby byla zubní péče kvalitní a lidem co nejdostupnější. Přál bych si, abychom se mohli stále zlepšovat, účastnit se vzdělávacích seminářů a zavádět nejmodernější světové metody. Chceme pacientům nabízet co nejlepší péči, usilujeme o to, aby klinika mohla bez problémů fungovat a byla odborně personálně zajištěna. Na naší klinice preferuji ošetřovatelskou péči před estetickou. Přednost má pro nás zdraví pacientů. Lidem často nevadí, že mají zkažené zuby, chtějí hlavně dobře vypadat. My se samozřejmě také snažíme o co nejlepší vzhled zubů, ale když někdo chce brousit zdravé zuby a nechat si udělat korunky třeba kvůli nějakému odstínu, tak mu to velmi rozmlouvám. Jsem praktický člověk a mám velkou radost, když se nám podaří nějaký zub zachránit nebo vytvořit plně funkční náhradu. Mým cílem není být bohatý, jak se nám zubařům často podsouvá, ale pracovat ve spokojeném kolektivu a pro spokojenost pacientů.
Nabízíte i nějakou péči pro úplně chudé lidi?
Provozujeme šest dní v týdnu jednu hodinu ráno pohotovost pro všechny, které trápí silná bolest zubu. Zdarma je ošetříme a pomůžeme od bolesti. Máme smlouvy se sedmi největšími pojišťovnami, takže lze využít výkony placené z veřejného zdravotního pojištění. Mnohdy však postupy, které hradí pojišťovny, jsou již z vědeckého hlediska zastaralé, jen odloží nutnost zub vytrhnout a následně nahradit chybějící zuby snímatelnou náhradou. Zuby často nejdou za úhrady zdravotních pojišťoven zachránit, protože moderní postupy vyžadují velmi drahé přístrojové a materiálové vybavení, také mnoho hodin odborné práce. Ale bolavého pacienta nenecháme „ve štychu“, i kdyby neměl ani korunu. Věnujeme se samozřejmě i rodinám uprchlíků z Ukrajiny a podobně.
Pocházíš z Karlovarského kraje, jak ses dostal do Litoměřic?
Po studiích jsem se začal se svojí přítelkyní ohlížet po místě, kde bychom chtěli bydlet, kde by se nám líbilo. A tak jsme se objevili i v krásných Litoměřicích. Zde jsme vedli velice vstřícná jednání na místní radnici na odboru pro správu majetku města a u pana starosty, a jejich nabídky rozhodly. Pronajali nám na kliniku prostory v domě přímo na krásném historickém náměstí, na místě bývalé lékárny. Dostali jsme od města byt do pronájmu a po roce fungování jsme kliniku rozšířili ještě do vedlejší budovy.
Narodil ses v křesťanské rodině a také se stal křesťanem. Je to dané výchovou, nebo máš nějakou vlastní cestu?
Dá se říci, že obojí. Od rodičů jsem se dozvěděl, že existuje Bůh. Formovali moje postoje k druhým svým chováním. Hodně mne ovlivnil jejich absolutní altruismus, což je podle mého zájem o druhé lidi bez jakéhokoli zisku, včetně radosti z úspěchu, která se mnohdy při práci s Romy či chudými nedostavovala. Byli jsme součástí křesťanského společenství a o Boží existenci jsem nikdy nepochyboval. To mi bylo dáno do vínku. Můj osobní vztah s Bohem byl složitější. Poprvé jsem cítil Boží dotek při četbě knihy Touha věků od Ellen Whiteové, když jsem studoval rok na gymnáziu v Německu na výměnném pobytu. Ten Ježíš, o němž jsem četl v knize, trávil večery se mnou. Ukazoval mi, jaký sám je, a já cítil, že už bez něj nechci žít. A to trvá dodnes. Po návratu z Německa jsem se v den svých 18. narozenin nechal pokřtít. Pro mě je důležitější důvěra Bohu než víra v Boha. A já Bohu důvěřuji, věřím, že můj život má význam, že Bůh pro mě má plán, nasměrování, dává mu vyšší smysl.
Proč sis vybral zrovna církev adventistů?
To je prosté. Dogmatické systémy jsou logické celky, v nichž jeden věroučný bod vyplývá z druhého. Nemám tedy problém pochopit, proč se lidé v konkrétní denominaci scházejí k bohoslužbám v sobotu nebo neděli, proč se někdo snaží o extatické projevy, křtí malé děti, nebo jen dospělé, či něco jí, anebo nejí. Je však jeden věroučný bod, který je zcela mimo a mají ho kromě adventistů a svědků Jehovových všichni. Je jím nauka o věčném utrpení pro ty, kteří nejsou Bohem spaseni. Ta dělá z Boha šílené monstrum. To ale není Bůh, kterého jsem poznal já.
Jsi spíše introvert, či extrovert?
Jak kdy. Mám dny, kdy potřebuju být sám, a dny, kdy jsem rád ve společnosti. Můj život není pro nikoho žádným tajemstvím. Jsem velký vypravěč a vtahuji do všeho, co dělám, i všechny lidi kolem sebe. Když se sejdu s přáteli, tak dokážu vyprávět o všelijakých maličkostech tak, že se z nich v tu chvíli stanou ty nejdůležitější pro všechny. Jsem ve všem, co dělám, takový urputný. Nepolevuji a jdu za svými cíli. Nejvíce mi naslouchá moje přítelkyně, je mými záležitostmi pohlcena. Pořád mluvíme o klinice, o mých pacientech, a přitom ona sama letos končí studium na medicíně. Jsem na ni hrdý. Studium medicíny je velice těžké.
Jaká je tvoje role dobrovolníka ve věznici Valdice?
Jezdíme spolu za odsouzenými a líbí se mi, že o nich ani ty, ani já nevíme skoro nic. Nezkoumáme jejich minulost, nehodnotíme je a povídáme si o obyčejných věcech. Posláním církve je setkávat se s lidmi z okraje společnosti – nemocnými, vězni, chudými, opovrhovanými. To jsou skupiny lidí, které mají pro Boha zvláštní význam. Setkával se s takovými i Ježíš; dnes duchovně a prostřednictvím nás, kteří jej následujeme. Bůh na tyhle lidi nezapomíná, tak je klade na srdce i nám. A oni myslí na nás; modlili se třeba za mě, když jsem dělal státní zkoušky na fakultě. Už dva odsouzené jsem po vypršení trestu mohl přijmout mezi své pacienty na klinice. Třetího očekávám.
Čím teď aktuálně žiješ?
Před pár dny jsem se zúčastnil kurzu na nové moderní postupy při trhání zubů a nahrazování je implantáty. Kurz byl o využití tzv. autologního dentinu v zubní ordinaci. Jedná se o techniku, kdy se při nutnosti zub vytrhnout může vytržený a rozdrcený zub využít jako materiál, se kterým se dosypává mnohdy nedostatečně objemná kost pro implantát. Tak se dá zub ihned po vytržení ve speciálním přístroji namlít, smíchat s krví pacienta, ve stejné návštěvě zavést šroub do kosti, vycpat extrakční ránu a okolí implantátu směsí nadrceného zubu a krve a očekávat velmi dobré klinické výsledky. Techniku velmi brzy začneme provádět i na našem pracovišti. Kliniku také nyní rozšiřujeme o zákrokový sál i pro ošetření v celkové anestezii. Na žádost vedení Karlovarského kraje mu pomáháme se záměrem zřídit podobnou zubní kliniku, jako je naše, v bývalé průmyslovce na náměstí v Lokti.
Dane, děkuji za rozhovor. Pavel Zvolánek