Když se voda vyleje ze svých břehů
ADRA se v České republice aktivně zapojuje do pomoci při mimořádných událostech od roku 1997, kdy zasáhly velkou část Moravy rozsáhlé povodně. Pomáhala i při povodních v roce 2010 na Přerovsku, jižní Moravě, Děčínsku a Liberecku, kde koordinovala více než 1500 dobrovolníků. I v červnu 2013 byli koordinátoři ADRA od prvních hodin přítomni v zasažených oblastech a spolu s ostatními se podíleli na poskytování pomoci, která bude pokračovat ještě dlouho po opadnutí velké vody. Na následujících řádcích vám přinášíme rozhovor s hlavním koordinátorem pomoci při mimořádných událostech v ČR Josefem Koláčkem.
Jak vlastně taková pomoc zasaženým začíná z vašeho pohledu?
Asi to nejtěžší je správně odhadnout to, co bude následovat. Nejdříve sledujeme vývoj situace prostřednictvím zpráv a povodňových hlášení. Později, po dohodě s ředitelem organizace, vyrážím do terénu sledovat situaci v nejvíce zasažených oblastech. Dále je důležité sestavit tým lidí, kteří mohou vyrazit do terénu zjišťovat rozsah škod, vytvořit zázemí, infocentrum, odkud se provozuje povodňová linka pro veřejnost, případně ve vhodném místě zřídit humanitární sklad. Potom už podle potřeb v zasažených oblastech oslovujeme dobrovolníky, kteří chtějí pomáhat.
Jakým způsobem získáváte dobrovolníky?
Je velmi pozitivní, že lidé v případě povodní okamžitě hledají na webových stránkách nabídky pomoci a informace o tom, co ADRA chystá, případně se nám hned hlásí jako dobrovolníci. A to i přesto, že ještě nevíme, kde a v jakém počtu budou potřeba. Velkou část pomáhajících tvoří lidé v rámci takzvaného firemního dobrovolnictví. V praxi to vypadá tak, že do oblasti přijíždí skupina dobrovolníků s vlastním koordinátorem. Většinou jsou dobře vybaveni a neznamenají tak zátěž pro místo, kam přijíždějí pomáhat.
Jak na ně lidé v terénu reagují?
Spojují si organizaci ADRA s povodňovou pomocí? Často jsou povodní zasaženy stejné oblasti. Lidé proto již mají pozitivní zkušenost s pomocí ADRA. To se projevuje ve velmi otevřeném a vstřícném přijetí nejen dobrovolníků, ale i našich terénních pracovníků, kteří procházejí obcí a sbírají podklady pro finanční pomoc zaplaveným domácnostem.
Jaký druh materiální pomoci jste obstarávali?
Vedle dezinfekčních prostředků to bylo také nářadí (lopaty, košťata, kolečka...), dále trvanlivé potraviny, repelenty proti komárům nebo nátěrové hmoty k vymalování. V oblastech, kde není vodovod a studny, jako jediný zdroj pitné vody, jsou kontaminované, ADRA dodává zdarma zaplaveným balenou vodu, protože ne všude jsou dosažitelné cisterny s vodou, která navíc v horkém počasí rychle podléhá zkáze.
Jak získáváte pomoc od firem? Oslovily vás samy, nebo jste o pomoc museli žádat?
Celá řada firem už nás oslovuje sama, protože ví, že dokážeme pomoc velmi rychle dostat tam, kde jí je nejvíce potřeba. Další firmy nám vycházejí vstříc, co se týká cenové nabídky, zvláště u pomoci, kterou je třeba rychle nakoupit. Příjemným překvapením byla rovněž pomoc dopravních firem s nabídkou bezplatné přepravy materiální pomoci do zasažených oblastí.
Činnost, kterou ADRA vyvíjí, ale nespočívá jen v tom, že přijedete s kbelíkem a koštětem. Jaké jsou další fáze této činnosti?
Naše pomoc se skutečně neskládá pouze z úklidu zasažených domácností, ale také z distribuce materiální pomoci, psychosociální pomoci a nakonec i finanční pomoci z veřejných sbírek. Vedle těchto oblastí se také ADRA zapojuje do obnovy zdrojů pitné vody.
Jaké naplnění cítíte z práce hlavního koordinátora? Nemáte pocit, že lidé vidí pouze vnější projevy činnosti ADRY, ale lidé jako Vy, kteří jsou v pozadí, zůstávají nepovšimnuti?
Chtěl bych říct, že práce v „zákulisí“ může být do jisté míry složitá. Nejlíp to vystihuje zájem kolegů, kteří říkají – „ já chci do terénu“. Je to naprosto legitimní zvolání: v terénu se člověku dostává rychlé zpětné vazby, může zažít větší pocit užitečnosti, ale práce v zázemí (kanceláři) je nezastupitelná možná i proto, aby se všichni lidé v tom terénu cítili dobře a bylo o ně postaráno. Pro řadu našich dobrovolníků práce začíná v osm ráno a končí v pět nebo šest hodin večer sprchou a večeří. Naproti tomu v zákulisí se začíná v šest hodin ráno, aby bylo vše dobře připraveno, a často se končí o půlnoci, až je pojištěný poslední dobrovolník na následující den. Proto bych teď moc chtěl poděkovat všem svým „neviditelným kolegům“ v infocentru, kteří se podíleli na přípravě ubytování pro dobrovolníky, zajištění jejich stravy, aby měli k dispozici ochranné pomůcky a pojištění pro případ úrazu nebo nehody.
PROČ JSOU POVODNĚ?
Zdálo by se, že na tuto otázku existuje poměrně jednoduchá odpověď – protože hodně prší. Jenže hodně pršelo vždycky. V průměru se roční úhrny srážek nijak výrazně neliší. Nicméně archeologické nálezy ukazují, že významnější záplavy se u nás začaly objevovat teprve v období středověku. Co se tak zásadního od té doby stalo?
Z 90% původně zalesněného území pokrytého lesy zbývá dnes již jen 30 % lesů. Ve své snaze pozměnit krajinu k obrazu svému a ovládnout přírodní živly začali lidé experimentovat s krajinou i jinak. Regulovali a narovnávali vodní toky, bažiny, močály a mokré louky a přeměňovali je v zemědělskou půdu. Díky tomu došlo k narušení tzv. malého cyklu vody. Ten funguje tak, že pokud je krajina v pořádku, schopna zadržovat vodu, pak voda, která se na určitém místě odpaří, zde opět spadne v podobě lokálních srážek.
Když však krajinu odlesníme, zalijeme asfaltem, pestrou krajinnou mozaiku nahradíme širými lány a původně přírodní toky narovnáme mezi betonové tvárnice, země nestačí dešťovou vodu zadržet a ta velmi rychle a ve velkém množství nateče tam, kam nechceme. Ve zdravé krajině by se voda vsákla do půdy nebo rozlila do meandrů řek a bažin. Vysušená krajina se však chová jako suchý hadr, ten také saje vodu mnohem hůř než hadr namočený.
Povodně by nám měly připomenout, že krajina je citlivý, úžasně propojený a dokonalý systém a každý zásah do něj přináší dalekosáhlé následky.
Kateřina Neudertová Hellebrandová