Konkurence osvětlovací firmy
V teplém červnovém večeru nás při pobytu v přírodě uchvacují maličká létající světélka – světlušky. Přes den bychom je zaregistrovali jen stěží. Kdybychom je však ve tmě chytili a opatrně otočili, uviděli bychom na jejich břišní straně dva zelenožluté svítící body. U samečků jejich světlo vidíme jen tehdy, když letí nad námi. Pokud zahlédnete svítící světlušky v trávě, pak jde o samičky, které neumějí létat. V době páření vylézají na vysoká stébla trávy. Jakmile se přibližuje sameček, vystrkuje samička spodní část těla se světelným orgánem nahoru. Tak je zelenožluté světlo zdaleka vidět a sameček přilétá k páření.
K příbuzným druhům patří také světluška Photinus pyralis. V její rodině se samečkové a samičky dorozumívají pomocí světelných záblesků. Jeden takový záblesk trvá jen šest setin vteřiny. Stojí za zmínku, že samečkové vysílají světelné záblesky v přesném intervalu 5,7 vteřiny a samičky odpovídají ve stejném rytmu, jenom o 2,1 vteřiny později. Jak dokážou světlo tak rychle zapínat a vypínat, to dosud nikdo neví.
V Jižní Americe existuje příbuzný druh nazvaný Cucuju, jehož světlo je tak jasné, že jej lidé zavírají do malých klícek a používají jako lucernu. Jak je možné, že obyčejný, nenápadný brouk vydává tak jasné světlo?
Technicky nedosažený světelný zisk
V Německu světlušce říkají Glühwürmchen, tedy něco jako žhnoucí červíček. To je ovšem označení matoucí, neboť jednak nejde o žádného červíčka a pak také nepálí. Produkuje totiž „studené“ světlo. Při tomto způsobu tzv. bioluminiscence teplo nevzniká. Je to pozoruhodný jev, který se technikům až dosud nepodařilo napodobit. Obyčejná žárovka převádí na světlo maximálně 4 % dodané energie a u zářivky je to maximálně 10 %. Zbylá většina je vyplýtvána přeměnou na teplo. U světlušky však Stvořitel uskutečnil největší možnou přeměnu dodané energie, tj. celých 100 % přiváděné energie se přeměňuje na světlo. Lépe už to skutečně nejde.
Princip odrazového skla
Světelný orgán světlušek se skládá ze tří vrstev buněk. Nejspodnější vrstva je tvořena buňkami, jejichž plazma obsahuje množství droboučkých hranatých krystalků. Tyto krystaly fungují jako reflexní stěna – podobně jako odrazové sklo. Střední vrstva obsahuje vlastní světelné buňky. Jsou naplněny okrouhlými částečkami, mitochondriemi, které jsou jako miniaturní elektrárny zodpovědné za dodávky energie. Tyto světelné buňky jsou velmi bohatě vybaveny jemnými nervy a dýchacími kanálky. Třetí a vnější vrstva je už kůže. Ta je právě na těchto místech průhledná, takže jejich světlo je dobře viditelné.
Světélkování larev i žab
K nepřátelům světlušek patří žáby. Když některá z nich někdy spolyká příliš mnoho světlušek – k čemuž čas od času dochází – potom začnou dokonce i žáby ve tmě svítit. I samotná vajíčka světlušek trochu světélkují a přirozeně i larvy a kukly. Co ale způsobuje jejich světélkování? V roce 1887 nalezl Francouz Rafael Dubois ve světélkujícím hlenu jedné mušle dvě substance, které jsou nezbytně nutné pro produkci světla. Když spolu reagují, vzniká světlo. Proto dal Francouz jedné látce jméno luciferin a druhé luciferáza. Chemická stavba druhé substance není dosud plně objasněna. Zatím se ví, že obsahuje asi 1000 jednotek aminokyselin. Jejich struktura je tedy velice složitá a obtížně určitelná. Při zkoumání první látky, luciferinu, američtí vědci nedávno zjistili, že počet oxidovaných molekul luciferinu přesně odpovídá počtu vyzářených světelných kvant. Energie je tedy skutečně dokonale přeměňována ve světlo.
Roleta jako vypínač světla
Slyšeli jste už o světélkující rybě z rodu Photoblepharon (Photoblepharon palpebratus steinitzi)? Ta sice není příbuzná světlušek, ale světélkuje také. Své světlo však nevytváří sama, nýbrž ho dostává od světélkujících bakterií, jejichž světlo vzniká podobnou chemickou reakcí jako u světlušek. Jednotlivá bakterie je tak malá, že byste její světlo nemohli vnímat. Teprve v kolonii mnoha milionů je rozpoznáte jako zdroj světla. Bakterie jsou u ryby usazeny na oválném světelném orgánu pod očima. Na tomto místě jsou hustě rozvětvenou sítí jemných cévek rybou zásobovány energií a kyslíkem. Kromě toho Stvořitel rybě nainstaloval černý oční závěs na způsob rolety, kterou může spustit, a tak světlo „vypnout“. Když chce, může tak vysílat i přerušované signály.
Blikající stromy
Světlušky v jižní Asii se často shromažďují po tisících na určité stromy u břehů a potom začínají – přesně ve stejném taktu – blikat. Cestující do Barmy nebo Thajska bývají tímto pohledem ohromeni. Často stojí větší počet takových stromů pohromadě. A nezřídka je každý list obsazen jednou světluškou. Proč blikají společně, to věda dosud nedokázala vysvětlit. Možná že Stvořitel prostě chce, abychom žasli nad jeho fantazií…
Miniaturní železnice
Velmi zajímavý způsob světélkování je možné spatřovat na brazilském červu jménem Phrixothrix. U larvy tohoto brouka „žhnou“ na předním konci dvě oranžová světélka. Když cítí nebezpečí, zapíná vpravo i vlevo řadu jedenácti zelenavě zářících lucerniček, takže ve tmě potom vypadá jako malý železniční vláček. Ženy si tohoto kovaříka dávají do vlasů, takže na nich večer září jako briliant.
Naše světlušky neumějí blikat, jejich světlo je navíc jenom jednobarevné, ale i tak je patrné, že jsou malým zázračným dílem svého Stvořitele.
Podle knihy Kdyby zvířata mohla mluvit