Je Bůh utopií?
Ze zmatku, který způsobily teroristické útoky 11. září 2001, povstalo hnutí, kterému dnes říkáme nový ateizmus. V rozhořčení z masové vraždy spáchané ve jménu Boha vyhlásili noví ateisté intelektuální válku veškeré zbožnosti a předpokladům, z nichž vychází. Náboženství samotné je pro ně „velká zhouba“ lidského života, iracionální a nebezpečná utopie, které se lidstvo musí zbavit jednou provždy.
Mnozí nábožensky smýšlející lidé po celém světě byli stejně zděšeni teroristickými útoky z 11. září jako ateisté a odsoudili je jako nepřijatelné. Většina těch, kdo v Boha věří, by nebyla schopna spáchat takový čin, zvláště ne ve jménu Boha. Odsoudit tedy všechny věřící kvůli 11. září je stejné jako odsoudit všechny ateisty kvůli zločinům, které spáchal Josif Stalin v Sovětském svazu.
To ovšem nový ateizmus nezastavilo. Sam Harris, Daniel Dennett, již zesnulý Christopher Hitchens nebo Richard Dawkins patří mezi prominentní představitele hnutí, které útočí na náboženství a vše nadpřirozené. „Neútočím na jednu specifickou verzi Boha,“ napsal Dawkins. „Útočím na Boha, všechny bohy a nadpřirozené jevy, bez ohledu na to, jak a kdy byli vynalezeni nebo ještě vynalezeni budou.“ Dawkins, evoluční biolog a spisovatel, se stal mluvčím nových ateistů.
Je autorem mnoha knih, mezi nimi publikace jménem „Boží blud“, z níž pochází výše uvedený citát a která se stala mezinárodním bestsellerem. Jedná se o bibli moderních ateistů. Kniha nepřináší nic v zásadě nového nebo inovativního. Dawkins recykluje argumenty, které jsou v oběhu již několik staletí, ale používá je v kontextu současného světa. Například se rád strefuje do vybraných výroků, které někteří věřící lidé pronesli. Dawkins si vypůjčil výrok papeže Jana Pavla II., který po neúspěšném atentátu na svou osobu v roce 1981 prohlásil, že ho zachránila blahoslavená Panna Maria z Fátimy, jejíž „mateřská ruka“ zastavila kulku letící k jeho srdci. „Nelze se nepodivovat nad tím,“ mudruje Dawkins, „že tedy kulku neodklonila úplně, aby papeže vůbec nezasáhla.“ Tento příklad sice zpochybňuje roli světců, ale neříká vůbec nic o Boží existenci.
Argument záměrem
Dawkins značnou část své knihy věnuje různým argumentům ve prospěch Boží existence a jejich vyvracení. Jedním z nejčastěji citovaných je argument záměrem, který se zdá být v přírodě patrný. Při pohledu kolem sebe vidíme ohromující krásu i neuvěřitelnou složitost i v těch nejjednodušších životních formách, a zdá se proto logické, že vše muselo být záměrně vytvořeno. Vše, od složitosti buňky v rybě až po funkci lidského srdce a mozku, vypovídá o jediném – o záměru! A záměr bezpochyby není možný bez někoho, kdo by danou věc zamýšlel. Starověký mudrc říká: „Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora“ (Bible, Jób 12,7–10).
Jako evolucionista zastává Dawkins názor, že není nutné uchylovat se k záměru a ke Stvořiteli, protože Darwinova evoluční teorie dokáže vysvětlit existenci života i bez nich. Věci vypadají záměrně vytvořené, ale nejsou, ujišťuje nás Dawkins. „Je možné dojít k bezpečnému závěru, že iluze záměru a plánu je opravdu pouhou iluzí a ničím víc.“ Problém je, že tento Dawkinsův závěr je pouze jeho názorem, jeho přesvědčením.
Kdo stvořil Boha?
Mnozí vědci nelpí tak dogmaticky jako Dawkins na tom, jak evoluční teorie vysvětluje záměr a krásu života. Dawkins nicméně přichází s nejvyšším argumentem, na kterém zakládá své přesvědčení, že Bůh je pouhým bludem. „Bůh stvořitel nemůže být vysvětlením složitosti světa, protože jakýkoli Bůh schopný stvořit složitý svět by sám musel být stvořen ještě složitějším stvořitelem.“ Jinými slovy, pokud je něco natolik složité, že to mohlo vzniknout pouze díky vědomému záměru tvůrce dané věci, potom sám Bůh, kterého teisté považují za tvůrce světa a všeho v něm, musí být ještě složitější. Má-li tedy argumentace záměrem být konzistentní, musí tak komplikovaná bytost, jako je Bůh, mít také svého stvořitele. Jednoduše řečeno, Dawkinsovo přemýšlení je možné shrnout do prosté otázky: Kdo stvořil Boha?
Nicméně tato úvaha úplně míjí pointu. Věčný Bůh ze své podstaty nemá stvořitele, On jím sám je. Nic ho nevytvořilo, protože existuje věčně. Otázka, kdo stvořil věčně existujícího stvořitele, je stejná, jako kdybychom se ptali, co se nachází na sever od severního pólu. Věčně existující stvořitel nebyl vytvořen, jednoduše věčně byl a je.
Příliš silná realita
Navzdory Dawkinsově sebejistotě je pozoruhodné, že si v „Božím bludu“ ponechává otevřená zadní vrátka. Kniha obsahuje kapitolu, která nese název „Proč téměř určitě neexistuje Bůh?“ Téměř určitě? Proč téměř? Někdo, kdo útočí na „Boha, všechny bohy a nadpřirozené jevy“, si přesto nechává otevřenou ústupovou cestu. Apoštol Pavel z Tarsu již před dvěma tisíci lety odpověděl na Dawkinsovu nejistotu o Boží existenci těmito slovy: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Bible, List Římanům 1,20). Jinými slovy, ani Dawkins si není zcela jistý, protože svědectví všeho, co je, je jednoduše příliš silné.
Vesmír z ničeho
Dnes je většina vědců přesvědčena, že vesmír má svůj počátek – tedy že existovala doba, kdy neexistoval, a okamžik, kdy existovat začal. Vznik vesmíru si tedy žádá své vysvětlení. Ve srovnání s ateistickými teoriemi zůstává Bůh stvořitel nejlogičtější příčinou. Tedy zvláště ve srovnání s nejnovější alternativou, a sice že vesmír stvořilo nic. Dokonce i tehdy, když člověk věří v ateistický, materialistický a evoluční scénář, nedisponuje vysvětlením, jak vznikla sama hmota. Mnohé teorie se týkají toho, jak podle teorie Velkého třesku hmota expandovala a vznikl vesmír. Ovšem logická otázka zní: Kde se vzaly přírodní zákony a principy nutné k tomu, aby Velký třesk fungoval?
Noví ateisté tvrdí, že vše vzniklo z ničeho. Dawkins je jedním z mnoha, kdo na základě kvantové fyziky zastávají názor, že vesmír vznikl z ničeho. Jiný ateista, Bill Bryson, napsal: „Zdá se nemožné, aby z ničeho vzniklo něco, ale skutečnost, že kdysi bylo nic a dnes existuje vesmír, je jednoznačným důkazem, že to možné je.“ Nebo jak napsal profesor z Oxfordské univerzity Peter Atkins: „Pokud chceme být čestní, musíme uznat, že věda skutečně uspěje až v době, kdy dosáhne toho, co mnozí považují za nemožné: vysvětlí, jak vše mohlo vzniknout z ničeho.“
Existence vesmíru může být způsobena dvěma možnými příčinami: buď věčně existujícím Bohem stvořitelem, nebo ničím. Pokud je Bůh bludem, zůstává jediné vysvětlení, a sice že vesmír sám je příčinou svého vlastního vzniku. Je takové vysvětlení logičtější a akceptovatelnější než to, že vesmír stvořil Bůh? Kdo se kloní k bludu? Ten, kdo má za to, že vesmír stvořil všemohoucí, věčně existující Bůh, anebo ten, kdo myslí, že ho vytvořilo nic?
Populárně-filozofický seriál s Cliffordem Goldsteinem Cliff! sledujte na http://www.hopetv.cz/archiv-poradu/poslucharna/cliff