Nebeský hoax: Jak šestiletý kluk zmátl svět
V roce 2010 vyšla v USA kniha tvrdící, že je prav- divým příběhem malého chlapce, který navštívil nebe. „Chlapec, který se vrátil z nebe“ je velkolepým příběhem dítěte na návštěvě v nebi poté, co „ze- mřelo“ klinickou smrtí při autohavárii.
Knih s příběhem Alexe Malarkeye se prodalo více než milion a v roce 2014 byl podle něho natočen televizní film, který dojímá lidi po celém světě. V šestnácti letech však Alex přiznal, že jeho příběh není nic víc než nebeský hoax – do nebe volající planý poplach.
Po tragické autonehodě strávil šestiletý Alex dva měsíce v kómatu. Pak zázračně znovu nabyl vědomí, ale ještě větší úžas svých blízkých vzbudil neuvěřitelným popisem toho, co zažil, zatímco byl v bezvědomí. Tvrdil, že ho andělé doprovodili přes brány nebes, že slyšel nebeskou hudbu, viděl ďábla a mluvil se samotným Ježíšem. Nyní, po deseti le tech, Alex napsal otevřený dopis zveřejněný na internetovém serveru Pulpit and Pen, v němž kategoricky prohlašuje: „Je to všechno lež.“
Ve skutečnosti Alex podle svých slov při nehodě nezemřel a nikdy ani na chvíli nebyl v nebi. „Řekl jsem, že jsem šel do nebe, protože jsem si myslel, že bych tím mohl získat pozornost,“ přiznal. „Lidé vydělávali na mých lžích a pokračují v tom.“ Vydavatel knihy reagoval jejím vyřazením z dalšího tisku, knihkupectví ji přestala nabízet.
Bible nepodporuje posmrtné příběhy
Je samozřejmě otázkou i to, zda kniha měla být vůbec jako skutečný příběh publikována. Z biblického hlediska je odpověď jasná. Bible neříká nic o tom, že lidé umírají, jdou do nebe a vracejí se, aby druhým vyprávěli, co viděli. Apoštol Pavel v Bibli (2. list Korintským 12,24) mluví o své vlastní zkušenosti, kdy živ a zdráv spatřil nebe ve vidění, a také proroci Daniel a Jan popsali nebeské vize, které zažili mimo jakýkoli posmrtný stav (Daniel 7,9.10; Zjevení 4,1–11). Ježíš se podle Bible vrátil po svém vzkříšení z nebe na zem, aby tu strávil několik dní se svými učedníky. Ale stejně jako Mojžíš, jediná další osoba, o níž Bible říká, že zemřela, odešla do nebe a vrátila se na zem, Ježíš mlčí o tom, co je nebe.
Na knize „Chlapec, který se vrátil z nebe“ a na podobných příbězích je zarážející to, že jsou v přímém rozporu se svědectvím Bible. Bible jasně říká, že smrt je jako spánek, nikoli stav, ve kterém mohou lidé komunikovat a cestovat do nebe nebo na jakékoli jiné místo. Ježíš mluvil o zemřelém Lazarovi jako o někom, kdo spí (Evangelium podle Jana 11,11), což navíc sám vyložil slovy: „Lazar umřel“ (14. verš). Bible je na toto téma pozoruhodně konzistentní. Apoštol Pavel napsal, že mrtví spí, dokud je neprobudí Ježíšův druhý příchod (1. list Korintským 15,51.52), a že spasení, kteří se dožijí Ježíšova návratu, půjdou do nebe společně s těmi, kteří dříve ve víře zemřeli a nyní spí spánkem smrti. Mnohokrát Bible odkazuje ke smrti jako k bezesnému spánku, který trvá od okamžiku smrti do vzkříšení při druhém příchodu Páně. Například v Evangeliu podle Jana čteme: „Přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení“ (5,28.29).
Jako většina křesťanských věřících jsem se i já jako dítě učil, že ti, kteří zemřou, jsou okamžitě uvedeni buď do nebe, nebo do pekla, nebo v některých jiných případech do očistce nebo předpeklí. Může se to jevit jako malicherný teologický spor, ale překrucování skutečné zvěsti Bible vede přinejmenším ke dvěma závažným teologickým problémům: k přehlížení Ježíše a k otevření dveří spiritismu.
Spiritismus je velmi vážné téma. Za literaturu a filmy o záhrobí či spiritistických médiích jsou vydávány miliardy. Ten, kdo se baví myšlenkami na komunikaci se záhrobím, se dostává do velmi těsného kontaktu s ďáblem. „Řeknou vám: ,Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.‘ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?“ konstatuje například starozákonní kniha Izajáš (8,19). Bible důrazně varuje, že spiritismus bude mít v posledních dnech na Zemi velký vliv při rozhodující volbě lidí mezi Boží láskou a zlem. „Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha,“ píše se v novozákonní biblické knize Zjevení (16,14).
Jeden můj přítel mi nedávno řekl, že po tragické smrti své třiadvacetileté dcery by se nepochybně snažil kontaktovat svou dceru prostřednictvím spiritismu, pokud by nevěděl, co říká Bible o smrti – že nelze rozmlouvat se zemřelými, a kdo to činí, rozmlouvá ve skutečnosti se silami temna. A takové spojení má pro člověka katastrofální důsledky.
Neporozumění smrti nejen otevírá dveře ke spiritismu, ale také zastírá Ježíšovu zachraňující roli při vzkříšení člověka. V Evangeliu podle Jana (11,25) se Ježíš představil sestře zemřelého Lazara těmito slovy: „Já jsem vzkříšení a život.“ Bez Ježíše nemají mrtví žádnou naději na život po smrti. Pouze prostřednictvím Ježíšova vzkříšení při jeho druhém příchodu na konci dějin tohoto světa může někdo povstat z mrtvých. Bez toho, aby Ježíš probudil mrtvé z jejich spánku smrti, hroby nikdy nevydají své vězně, říká Bible. I hrdinové víry uvedení v novozákonním Listu Židům (11. kapitola) čekají na návrat Ježíše, který jediný je může probudit k věčnému životu z jejich místa odpočinku. „A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás,“ shrnuje ve svém závěru tento známý biblický text. Pokud jdou lidé do nebe hned po smrti, pak je vzkříšení na konci věků, které zaslibuje Ježíš v Bibli při svém budoucím druhém příchodu, zbytečné, a Ježíš by nebyl „vzkříšení a život“.
Nebeská turistika a Alexova rada
Příběhy, jako je ten vymyšlený malým Alexem Malarkeyem, jsou velmi populární. Kniha „90 minut v nebi“, vydaná v roce 2004, byla více než dva roky na seznamu bestsellerů v New York Times a prodalo se jí více než 6 milionů. Knihy „Nebe existuje“, příběh o čtyřletém dítěti, které navštívilo nebe, se prodalo více než 10 milionů a vznikl podle ní stejnojmenný film, který vydělal přes 100 milionů dolarů. Tento vydavatelský směr je dnes samostatným žánrem známým jako „nebeská turistika“. Právě atraktivitě nebeské turistiky podlehla i matka Alexe Malarkeye, která využila tohoto trendu, poskytla vydavateli knihu svého syna a manžela a ten na ní deset let vydělával.
„Existuje mnoho lidí, kteří podvádějí a používají k tomu i Boží slovo,“ uvedla nyní Beth Malarkeyová na svém blogu, který citovala americká rozhlasová stanice NPR. „Jsou v tom dobří, zvláště pokud opravdově nehledáte ve své Bibli a nezkoumáte ji do hloubky. Studují své publikum a dokonce čtou knihy o tom, jak budovat své ‚duchovní podnikání‘.“
Phil Johnson, výkonný ředitel křesťanského vysílání amerického televizního kazatele Johna MacArthura, v této souvislosti řekl, že vydavatelé nejprodávanějších knih o nebeské turistice mají malou motivaci ke snižování jejich prodeje. „Není pros tě pravda, že Alex náhle vzal svůj příběh zpět,“ uvedl Phil Johnson v komentáři pro deník Washington Post. „Všude byly důkazy o tom, že si vlastně nestál za obsahem této knihy. Ale kniha byla mezi nejprodávanějšími. Nikdo ve vydavatelském průmyslu to nechtěl zkazit.“
Jak tedy došlo k tomuto nebeskému hoaxu? Někteří říkají, že Alexův otec, spoluautor knihy, v ní viděl příležitost, jak vydělat peníze na živé představivosti svého syna. Zdá se nepochybné, že malý Alex byl čistá duše, která nedokázala dohlédnout, jaké důsledky může způsobit její dětské fantazírování. Vycházel z nesprávných informací vadné náboženské věrouky svého okolí a věřil, že je možné opustit své tělo a cestovat do nebe. Témuž věří mi liony lidí po celém světě. Stejné příběhy jsou atraktivní v pop kultuře i v náboženských kruzích. Filmy o těchto a jiných paranormálních zkušenostech jsou promítány publiku ve všech koutech světa.
Tvrzeními o mystických posmrtných událostech, jako je například zjevení Panny Marie, se nadále povzbuzují i věřící lidé, ačkoli pro nic takového nemají žádnou podporu v Bibli. Před lety, jako mladý římský katolík, jsem se modlil v malé skupině na katolickém setkání mládeže. Velmi jsem se podivil, když jeden mladý muž začal „prorokovat“. „Můj lide,“ začal ten mladík, Petr, „mám pro vás poselství, můj lide.“ Bylo nám dobře známo, že Petr je instalatér. To, co jsme o něm nevěděli, bylo, že je prorok. Jen málokoho z nás přesvědčil. Několik z nás pak požádalo jednu mladou jeptišku, ať si s Petrem promluví o jeho „prorokování“. Ale než k tomu došlo, přišel Petr s přiznáním, že jeho „prorokování“ nebylo ničím víc než neuváženým zbožným přáním. „Chtěl jsem, aby to tak bylo, je mi to líto. Už se to znovu nestane,“ řekl. Petr byl ovlivněn letničními bohoslužbami, kde „prorokování“ je běžné nebo se přímo očekává. Jeho touha vlastnit tento druh duchovního daru se na chvíli stala silnější než on.
Alex Malarkey uznává, že jeho touha po pozornosti ho přiměla vyprávět příběh, který prostě nebyl pravdivý. Nyní, ve svých 16 letech, Alex nabízí dobrou radu. Lidé „by si měli přečíst Bibli, která k tomu říká vše. Je to jediný zdroj pravdy o vzkříšení z mrtvých,“ řekl. Snad lidé nyní vezmou tuto jeho radu stejně vážně, jako brali jeho příběh.
