Prostě jsem stará, no a co…
Nedávno se mě jedna mladá dívka zeptala, jak se cítím, když jsem tak stará. Docela mě to zaskočilo. Nemyslím si o sobě, že jsem stará. Když viděla moji reakci, byla v rozpacích, a tak jsem hned podotkla, že je to zajímavá otázka a že se nad ní zamyslím a pak jí dám vědět. Myslím si, že stáří je dar. Jsem teď, snad poprvé v životě, tím, kým jsem vždycky chtěla být. Neplatí to žel pro mé tělo! Někdy mě přepadne zoufalství, když vidím vrásky a pytle pod očima, kožní skvrny a povislá prsa. Pořád mě to ještě někdy překvapí, když se podívám do zrcadla a vidím tam toho starého člověka, ale moc dlouho se tím netrápím.
Nikdy bych ani za nic nevyměnila mé úžasné přátele, můj nádherný život a milující rodinu za míň šedin nebo plošší břicho. S věkem jsem k sobě víc laskavá a méně kritická. Stala jsem se sama sobě přítelem. Neplísním se za to, že si vezmu další sušenku nebo neustelu postel. Nevyčítám si, že jsem si koupila keramický květináč s vymodelovanou ještěrkou. Sice jsem jej nepotřebovala, ale na mém balkóně vypadá fakt skvěle.
Mám nárok se občas přejíst, být chaotická, být extravagantní. Příliš mnoho mých přátel opustilo tento svět dřív, než pochopili, jak úžasnou svobodu skýtá stáří. Svět se nezhroutí, když se rozhodnu číst do čtyř do rána a pak budu vyspávat až do oběda. Mohu tančit sama se sebou na úžasné melodie z 50. let a klidně si zároveň popláču nad ztracenou láskou, když to na mě přijde. Půjdu k vodě s plavkami nataženými přes mé neforemné tělo a budu si užívat vody a vln i přes soucitný pohled mladých holek v bikinách. Vždyť i ony jednou zestárnou.
Vím, že jsem občas zapomnětlivá. Ale stejně je nejlepší některé věci z minulosti zapomenout – a nakonec to důležité si pamatuji. Je pravda, že během těch let jsem měla párkrát zlomené srdce. Tak tomu zkrátka je, když ztratíte někoho blízkého, vaše dítě trpí nebo když milovaného domácího mazlíčka srazí auto. Ale každá takováto bolest srdce nám umožňuje soucítit s druhými, mít pro ně pochopení a dodá nám vnitřní sílu všechny těžkosti překonat. Srdce, které nebylo nikdy zlomené, se nikdy nikomu zcela neodevzdalo – nepoznalo krásu a hlubokost života a lásky.
Jsem ráda, že mám to štěstí žít tak dlouho, až mi vlasy zešedivěly a mé úsměvy se navždy vryly do hlubokých rýh na mé tváři. Mnoho lidí se v životě tolik nenasmálo jako já a mnoho jich zemřelo dřív, než se jejich vlasy změnily v stříbro. Mohu říci „ne“ a stát si za tím. Mohu říci „ano“ a myslet to vážně.
Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Nezajímá mě, co si ostatní lidé o mně myslí. Nezpochybňuji jejich postoje. Dokonce jsem si udělila právo být ta špatná.
Takže odpověď na otázku, jestli se mně líbí mé stáří, mě vlastně osvobodila. Líbí se mi člověk, kterým jsem se stala. Nebudu žít věčně, ale dokud jsem tady, nebudu ztrácet čas bědováním, co by bylo, kdyby..., nebo starostmi o to, co bude. A klidně si dám každý den zákusek.