Co nás okrádá o radost?
Narodili jsme se pro radost – narodili jsme se, abychom si naplno užívali života. Radost je jedna ze základních lidských potřeb. V Bibli je uvedena hned po lásce na druhém místě ve výčtu vlastností, které se projevují už znovuzrozeného člověka. Tento seznam zahrnuje „lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání“ (1. list Galatským 5,22.23). Jako by tyto projevy dohromady přinášely opravdovou radost a uspokojení. Co nás tady okrádá o radost, přestože je pro člověka tolik důležitá? Mnohdy mohou za ztrátu životní radosti nevyřešený konflikt a nevyznaný hřích.
Nevyřešený konflikt
Vaše radost vyprchá, pokud dovolíme, aby pokračoval konflikt mezi námi a druhým člověkem. Jestliže se stále v mysli a našich emocích zaobíráme tím, jak nám někdo ublížil, odčerpává nám to radost. Když naše srdce zatíží hněv, máme zachmuřenou a zatvrzelou tvář, ubývá nám radost a slábne naše důvěra v Boha. Bible nám radí, abychom nenechali kvasit roztržky ve vztazích, protože pak se může dostavit zahořklost. „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12,14.15).
Nevyznaný hřích
Další ničitel radosti je vina, která vyhání radost ze života víc než cokoli jiného. Izraelský král David si myslel, že pokud se pomiluje s Urijášovou manželkou, zažije radost a vzrušení. Avšak namísto toho pocítil vinu a hanbu. Když si ale uvědomil, jak velký byl jeho hřích, vyznal ho. Poté v 32. žalmu napsal:: „Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“
Co se stalo Davidovi, když se doznal ke svému hříchu? Vrátila se mu radost! Říká: „Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!“ (Žalm 21,11). Nedokázal jásat a radovat se z Hospodina, dokud nevyznal své hříchy.
Odpouštění léčí emoce. Přispívá k uzdravení těla. Uzdravující proces začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme naše špatné postoje a činy a poprosíme Boha o odpuštění. Zároveň odpouštíme těm, kteří nás zranili, a přijímáme Boží milost, abychom dále žili osvobozeni od minulosti.
Nepříjemné okolnosti
Matthew Henry, teolog žijící v osmnáctém století, napsal do svého deníku poté, co ho okradli zloději a sebrali mu peněženku: „Chci být vděčný v prvé řadě za to, že až do této doby mě nikdo neokradl, za druhé, že i když mi vzali peněženku, nepřipravili mě o život, za třetí, že i když mi vzali všechno, nebylo toho moc, a za čtvrté, že jsem byl okraden a nebyl jsem to já, kdo kradl.“ I nepříjemné okolnosti se dají změnit v požehnání a radost. Biblický pisatel Pavel řekl: „Přetékám radostí při všem našem soužení“ (2. list Korintským 7,4; NBK). A Jakub dodává: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky“ (Jan 1,2). To vyžaduje vědomé rozhodnutí. A i když se zrovna nedokážeme radovat, můžeme své problémy svěřit Bohu a v důvěře v jeho vedení jít svou životní cestou.