Někdy vám život daruje tulipány
Člověk si ji nemůže koupit, ale stejně to zkoušíme. Člověk ji nemůže vyrobit, ale přesto o ni usilujeme. Člověk si ji nemůže udržet, ale přesto bychom ji chtěli ovládat. Prožíváme ji při oslavě, v rodině, na procházce nebo při milování. Je to radost ze života.
Většinou je prchavá, protože jí dáváme malý prostor. Všední den nás zaměstnává, vyžaduje disciplínu a očekává rozhodnutí a to vše odsouvá radost někam na víkend. Ve dnech volna jí pak dáme prostor, aby se objevila. Ale skutečně nám nezbývá než žít většinu života bez ní? Opravdu se nám musí vytrácet z našich běžných dnů?
Radost ze života neočekává, že všechno bude perfektní. Ráda by se s námi proplétala chaosem všedních dní bez ohledu na to, zda nás tíží zklamání nebo trápí nemoc.
Když se z nedostatků stanou možnosti
Americká spisovatelka Emily Perl Kingsleyová napsala pozoruhodný článek nazvaný „Vítejte v Nizozemsku“. V něm popisuje, jaké to je, vychovávat postižené dítě. Srovnává to s cestou, která místo do Itálie vede do Nizozemska. Dokážu se do toho velmi dobře vžít a představit si to: Sbalila si kufry na pobyt v Itálii plné letního oblečení, se sandály a krémem na opalování. Všechny ženy na přípravném kurzu před porodem mluvily pouze o Itálii. Těšily se na těstoviny, espresso a gelato, na to, jak budou večery trávit na pláži a naslouchat hře loutnisty.
Jenže s postiženým dítětem se směr její cesty nějak změnil. Zatímco jiné ženy jely se svými dětmi do Itálie, ona zjistila, že se nachází v Nizozemsku. Vítr jí foukal do tváře a cuchal jí vlasy. Severní moře bouřilo a pěnilo. Místo v sandálech se všedními dny brodila s gumáky na nohou.
Jenže tato žena si naštěstí vzala radost ze života do Nizozemska s sebou a ta jí ukázala mnoho krásných věcí. Tančila ve vánočním průvodu se svým dítětem nebo si s ním šla natrhat pestrobarevné tulipány, které pak ve váze ještě dále rostly. Její dítě nelízalo italskou zmrzlinu, ale pochutnávalo si na karamelových vaflích. Itálie by byla krásná, ale to je Nizozemsko taky!
Emily Perl Kingsleyová je pro mě někdo, kdo se dokáže radovat ze života. Má postižené dítě, ale protože se neutápí ve smutku a sebelítosti, je možná srdečnější než jiní. Dítě rozšířilo její pohled na život.
Nečekané zvraty v životě jsou šancemi, které nám život dává. Člověka to vykolejí: musí přehodnotit sám sebe a rozhodnout se.
Není to tak, že by nemoc, bolest nebo zklamání posílal Bůh, abychom v životě dostali lekci. Ale protože se s nimi potkáváme, chce nám Bůh pomoci se s nimi vyrovnat. Navzdory ztrátám existuje totiž i radost ze života a jeho hlubší smysl. V Bibli je v Listu Římanům 8,28 napsáno: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“
I když může být změna trasy v našem životě velmi bolestivá, Bůh je dost velký na to, aby nám i na těchto neplánovaných cestách daroval mnoho důvodů k radosti.
Když se srovnáváme
Radost ze života je citlivá na to, když se začneme srovnávat s ostatními. Většinou si totiž nevšimneme toho horšího. Vždycky existuje někdo, kdo dokáže věci dělat lépe než já. Ostatní jsou atraktivnější a schopnější, mají nadanější děti a ochotného partnera, žijí harmoničtěji a v hezčím bytě. Alespoň 11 si to podle svého letmého pohledu myslíme a utápíme se v sebelítosti, zatímco naše radost ze života dřepí někde v koutě.
Z pohledu Stvořitele je to smutné, protože nás vyvolil k životu. Nádherně nás stvořil. Za to mu David děkoval v žalmu 139: „Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán.“ Radost ze života stoupá, když přijmeme to, jací jsme, a nezkoušíme být někým jiným. Lidé, kteří jsou sami sebou, působí na druhé blahodárně. Jsou uvolnění, ale ne lhostejní.
Když je možné začít znovu
Vždy se může něco pokazit nebo my můžeme selhat. Ale Bůh to zařídil a stvořil rytmus času. „S důvěrou očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá“ (Pláč 3,21b–23).
Některý den je tak zpackaný, že si člověk přeje, aby už brzy skončil. Jednoduše už chceme mít všechno za sebou – den, týden, pak se těšit na víkend a potom to snášet zase znovu od začátku. Ze života se pak stává spíše starost než radost.
Bůh nás chce pozvednout nad tyto okolnosti. Každý den můžeme prožít něco z jeho milosrdenství: přijmout výzvy, vyslovit odpuštění nebo odpuštění přijmout. Člověk může změnit svůj pohled na věci a odložit své návyky. Každý den můžeme začít znovu. Naše radost ze života je trpělivá. Provází nás napříč časem, týden za týdnem, a upozorňuje nás na drobné pokroky.
- dneska jsem se nenaštval
- už tři dny jsem nepomlouvala
- celý týden jsem nekouřil
- celý měsíc jsem nerýpala do partnera
- už tři měsíce jsem nepřemýšlela o nějaké prožité křivdě
- už rok jsem vděčný za svou práci, i když to není práce mých snů
Radost ze života se raduje z maličkostí. A když si pak po těžkém pracovním dni dáme v obýváku nohy na stůl, sedne si vedle nás a podá nám krabičku pralinek.
Když se staráme
Bohatí lidé říkají, že peníze nás neudělají šťastnými. Mimochodem, mohla bych si to taky někdy sama vyzkoušet? Starosti o finance dělají z našich myšlenek a pocitů blázinec a cpou naši radost ze života do svěrací kazajky. Není možné užívat si života se starostmi. Starosti o děti, rodinu a zdraví jsou oprávněné, a přesto nás Bůh vyzývá: „Nestarejte se!“ (Matouš 6,25).
Obdivuji a učím se od lidí, kteří se nenechávají ovládat svými starostmi. Dokážou vzít svou starost na vědomí, jasně uvažovat, modlit se, jednat nebo čekat – a přesto s potěšením prožívat svůj život. A to je velké umění! Jak reagujeme:
- s vymknutým kolenem první den naší dovolené na lyžích?
- při opravě auta, která schramstla naše úspory?
- u alergie na jídlo, která silně omezuje náš výběr?
- u stále nespokojeného šéfa nebo u pasivního spolupracovníka?
- při sporu se sousedy?
„Ve svém životě jsem měl mnoho problémů a starostí. Většina mých starostí ale nikdy nenastala.“ To řekl Mark Twain na smrtelné posteli. Dobrý poznatek, ale přišel poměrně pozdě. Starat se bere čas a sílu a tlumí naši radost ze života.
Když jsme vděční
Radost ze života se oživí tehdy, když se potká s vděčností. Mnohdy jsou mimořádné věci skryty ve všedních okamžicích! Mohou to být maličkosti jako:
- volné místo k parkování ve velkoměstě
- výhodná koupě u pekaře
- přátelský listonoš
- sebevědomý rozhovor se šéfem
- krásné počasí
Člověku udělá dobře, když se obklopí vděčnými lidmi. Jejich spokojenost a jejich důvěra v Boha jsou nakažlivé.
Moje babička se umí těšit ze života. Kvůli sporu v rodině musela opustit svůj domek na venkově. Byla selka a teď měla žít ve městě. Zuřili jsme. Byla smutná, ale přizpůsobila se tomu, protože to nešlo změnit. Teď si užívá pohodlného života ve městě. Všechno zařizování zvládne obejít pěšky. Má v domě domovníka, který zametá chodník a odhrnuje sníh. Raduje se, že nemusí brzy ráno vstávat, aby nakrmila dobytek. Chodí do skupinky žen a také na biblické hodiny ve svém sboru, což nebylo možné, když bydlela na venkově. Žije s vděčností navzdory nespravedlnosti a užívá si důchodu, který je tak jiný, než si to představovala. Jiný a krásný.
Když radost ze života zdvojnásobíme
Dříve lidé žili s jasným pohledem do věčnosti. Středověké obrazy (a umění vůbec) jsou dokladem toho, že lidé tehdy žili intenzivněji. Žili dvojnásobně – jednak tady na zemi, a navíc se těšili na život i na onom světě. Lidé bažící po moci toho určitě mohli zneužít, jednoduché lidi trápit a pak je utěšovat nebem. Ale myšlenka žít dvakrát se mně líbí. Stát oběma nohama pevně na zemi, ale s hlavou v oblacích. Jak velké je naše povědomí o věčnosti?
Radost ze života je darem z nebe. Když Bůh stvořil svět, s potěšením se procházel ve svém stvořeném světě. Dnes nám podává ruku a vyzývá nás: „Žij teď a žij s radostí!“
Autorka pracuje jako ergoterapeutka. Se svou rodinou žije v Zorneding u Mnichova a píše blog: www.buchstabenkunst.de.
