Silnice postavená dětskýma rukama?
Nikdy na to nezapomenu – jsme opět v roce 2005.
Jedeme s manželem rozhrkaným autobusem do hor, míříme do výchozího bodu tracku k Annapurně. Podél děravých silnic je mnoho žen a dětí, roztloukají velké i menší kameny. „Co to dělají?“ ptám se řidiče. „Tady se staví nová silnice. Dělají materiál na silnici, víš.“
Asi 15 dní poté scházíme pěšky s těžkým batohem na zádech do poslední vesničky našeho putování po Himálajích. Jsme opravdu moc šťastní a také dost unavení. Když si říkám, že už si fakt musím odpočinout, vidím před sebou několik lidí pracujících na prudkém svahu. Jak já si tady můžu fňukat – to oni musejí být unavení! říkám si. Mají rýče, lopaty a všelijaké další nepojmenovatelné starobylé nástroje a něco v té hoře kutají. Po chvilce pozorování a přemýšlení to pochopíme – stavějí silnici, holýma rukama, bez použití techniky! Ta silnice tam už je – tedy byla... vlastně... teď nevím…
„Stavěli jsme si vlastní hroby“
Zkuste si to představit – něco budujete holýma rukama a tato tvrdá lidská práce je najednou během pár minut zničena. Po několika otřesech půdy se mnoho silnic propadlo, nesčetně domů zbortilo... a lidem nezbylo nic jiného než začít znovu. A tito lidé – Nepálci – to prostě berou tak, jak říkala Barbora: Mohlo být i hůř!
ADRA proto v Nepálu pomáhá velmi ráda. Tamní lidé si naší pomoci velice váží a často jde o pomoc svépomocí. Nedávno jsme například školili zedníky. Naši kolegové je učili, jak postavit domy tak, aby byly stabilnější. A co oni na to? „Po zemětřesení jsme jasně viděli, co se stane, když svoje nové domy nepostavíme pořádně. Teď už víme, že jsme si stavěli své vlastní hroby.“
ADRA také pomohla vystavět provizorní bydlení pro 500 rodin. Poskytli jsme rodinám materiál a nářadí na stavbu přechodných přístřešků a poradili, jak si takové bydlení postavit. Šlo nám i o to, aby tyto přístřešky vydržely prudké monzunové deště, které v letních měsících zaplavují Nepál. ADRA také zrekonstruovala téměř 800 latrín a vybudovala k nim osvětlení, což je velmi důležité: snižuje se tím počet napadení žen.
„Mohlo být hůř“
Nepál před zemětřesením a Nepál po zemětřesení je už jiný. Stejně tak jako je jiný Nepál před jedenácti lety (kdy jsem ho navštívila já) a Nepál v roce 2015 (kdy tam byla kolegyně Bára). Jedno mají ale tyto „dva Nepály“ stále stejné – lidi. Nepálci jsou „před i po“ velmi pozitivní a dokážou nabízenou pomoc využít tak, aby si pak už mohli pomáhat sami!
Děkujeme, že jste spolu s námi vytáhli Nepál z nejhoršího!
