Andrej Kiska: Všichni si musíme vybrat
„Všichni si musíme vybrat, kde stojíme a kde postavíme hranice. Jestli prokážeme schopnost pomáhat sobě i světu být lepšími, anebo se staneme problémem i sami pro sebe,“ říká čtyřiapadesátiletý inženýr mikroelektroniky, filantrop a prezident Slovenské republiky Andrej Kiska. Sám se snaží o aktivní prosazování dobra a ohleduplnosti mezi lidmi. A spoléhá při tom na Boží vedení a sílu.
„Někteří usuzují, a pravděpodobně jich je většina, že za vším zlem ve společnosti jsou hlavně ekonomické anebo sociálně-ekonomické příčiny. Nezaměstnanost, nejistota, sociální nerovnosti, méně optimismu ohledně budoucnosti. Pocit ztráty ekonomického a sociálního bezpečí. Já se domnívám, že všechny tyto důvody jen dávají do pohybu něco, co ale nesouvisí pouze s materiální situací jednotlivce. Že jeden člověk ve stejně dobrém anebo špatném sociálním a společenském postavení šíří zlobu, nenávist a upadá do hříchu, a jiný ve stejné situaci zůstává člověkem pravdy, hodnot, slušnosti a lidskosti.“
Trápí se tím, že v poslední době se v Evropě opět šíří nenávistný extremismus. „Extremisti se často odvolávají na Boha a křesťanství při prosazování svých myšlenek. Znepokojuje mě, jak se za Boha, za národ, za křesťanské hodnoty a údajnou ochranu kořenů a hodnot naší civilizace schovávají výhonky nebezpečného zla, žel i fašismu, neonacismu, pohrdání lidmi jiného vyznání, jiné rasy, národnosti anebo jen jiného názoru. Síla křesťanství se ve skutečnosti mezi lidmi ukazuje láskou, pochopením a odpuštěním. Naše víra, naše civilizace, hodnoty, o které se dnes v našem světě opíráme, přišly na svět v betlémských jesličkách.“
Andrej Kiska pochází z učitelské rodiny. Jako dítě chodil s babičkou do kostela, ale při dospívání na střední a vysoké škole víru v Boha opustil: „Stal se ze mne ateista. Studoval jsem elektrotechniku a neměl jsem žádnou víru.“ Po studiích pracoval jako projektant a středem jeho života se stalo vydělávání peněz na zajištění spokojeného života. Spokojenost však nepřicházela. Proto se po otevření hranic na Západ v roce 1990 vypravil do Spojených států amerických. Protloukal se tam, jak to šlo, pracoval jako nádeník. „Pomáhal jsem na stavbách, u benzínové pumpy, umýval jsem podlahy,“ vzpomíná.
Setkal se tam ale i s živou židovskou komunitou a jejím inspirujícím životním stylem a myšlením vycházejícím z knih Starého zákona. „Zajímalo mě, jak židovství prakticky funguje v životě a co je za tím, jaká hloubka.“ Když se po roce a půl vrátil zpět na Slovensko, velmi jej zaujal tehdy módní buddhismus. „Učil jsem se velmi poctivě několik let pracovat se svou myslí tak, abych se jen s její pomocí dokázal cítit šťastný bez ohledu na prostředí, starosti a okolnosti, které mne obklopovaly.“
V té době začal pod vlivem americké zkušenosti i podnikat. Po počátečních nezdarech se mu podařilo s partnery vybudovat nejúspěšnější splátkové společnosti na Slovensku s mnohamiliardovými obraty. Vnitřní klid a laskavý zájem o druhé, kterými je dnes tak známý, mu ale různá sebestředná duchovní cvičení ani vrcholové podnikání nepřinesly. Ty přišly až s novým setkáním s Biblí, perspektivou zachraňující lásky Ježíše Krista. A jak je inženýrovi Kiskovi vlastní, reagoval naplno a velmi prakticky: „Prodal jsem všechny své podíly v obchodních společnostech a rozhodl se věnovat potřebným lidem.“
S přítelem založil neziskovou organizaci s výmluvným názvem Dobrý anjel a na její financování daroval ze svého milion eur. Dobrý anjel pod vedením jeho manželky Martiny pomáhá ve Slovenské a České republice hlavně rodinám s dětmi, které se vinou závažného, život ohrožujícího onemocnění dostaly do těžké finanční situace. Rodinám v nouzi rozděluje každý měsíc i celý svůj prezidentský plat. Příjemce pomoci vybírá na základě návrhů neziskových organizací.
„Důvodem kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky, nezávisle na politických stranách, bylo mé rozhořčení ze stavu společnosti, to, jak politici často zapomínají na problémy skutečných lidí,“ vysvětluje Andrej Kiska. Stejně jako by vrcholní představitelé země měli dbát na slušnost, měli by se podle něho také jasně postavit proti otevřeným a skrytým projevům politického extremismu a být osobním příkladem pro společnost.
Od svého zvolení se podle svých možností snaží tyto postoje zaujímat. A vzbuzuje tím v mnoha lidech údiv a nadšení. Vyjadřuje se otevřeně k případům korupce a zneužívání moci, odvolává a jmenuje nové soudce, obědvá v prezidentském sídle s bezdomovci, s novináři v zádech navštěvuje přehlížené nemocné, postižené a chudé, podporuje ty, kteří jim nezištně slouží. Těmito svými slovy a činy zároveň významně zvyšuje prestiž své země v zahraničí, těmto gestům rozumějí lidé všude na světě. Nevynechá jedinou příležitost vyzdvihnout přínos občanských iniciativ, humanitárních organizací a církví.
Například na svou první oficiální návštěvu africké Keni, která patří mezi nejchudší oblasti světa a je dlouhodobě příjemcem slovenské humanitární pomoci, si Andrej Kiska přizval i zástupce takto pomáhajících neziskových organizací. Mezi nimi i ředitele slovenské pobočky celosvětové adventistické humanitární organizace ADRA. Ta pomáhá mimo jiné právě v keňské oblasti Busia, kde 500 chudých farmářských rodin učí pěstovat sezam a prodávat jej za férové ceny. Díky zisku z prodeje jsou farmáři soběstační, dokážou se sami uživit i posílat své děti do školy. Kromě toho pomáhá ADRA Slovensko i desítkám sirotků na hranicích Keni a Ugandy.
Sociologové si na Andreji Kiskovi všímají, že v době, kdy jsou pravda a zásady nejen v politice stále více relativizovány, slovenský prezident oslovuje mnoho lidí právě tím, že je jasně hodnotově orientovaný. Sklízí sympatie tím, jak mluví a jedná i jak reaguje na oponenty. „Svých hodnot bychom se neměli nikdy vzdávat,“ potvrzuje rozhodně. A co dělá pro to, aby jej politika a moc nezměnily? „Navštěvuji například nemocné děti a zdravotníky na onkologickém oddělení nemocnice: tam si vždy znovu uvědomuji, co je v životě důležité.“
Podle svých slov nikdy netoužil po moci: „Svou současnou pozici vnímám jako službu, jako možnost pomáhat lidem. Znám deset, možná dvacet lidí, kteří by byli lepšími prezidenty než já. Otázkou je, jak je motivovat, aby šli do politiky.“ Slova mají podle něho i dnes svou váhu, a zvláště politici by měli velmi zvažovat, kdy a jak je použít: „Je důležité, aby politici nevsadili na mírně extrémní strunu a aby dokázali jasně vysvětlovat, o čem dnešní společnost je. Abychom nesklouzli k populistickým prohlášením, která sice získávají voliče, a to velmi lehce, některými zkratkovitými, xenofobními prohlášeními, ale udělají obrovskou škodu na lidech a národech.“
„Silněji a naléhavěji než dosud vnímáme, že mír a pokojné spolužití mezi lidmi nejsou samozřejmostí. Jen když máme každý pokoj a mír v sobě, přenášíme ho do našich rodin a komunit. Právě v šíření tohoto pokoje vidím důležitou úlohu církví. Jejich mise je v tomto nezastupitelná, a dokonce bych řekl, že zvláště v dnešních časech nenahraditelná. V situaci, kdy se do politického slovníku v Evropě i na Slovensku dostávají slova, která povzbuzují ke strachu a nenávisti vůči určitým skupinám lidí, například Romům nebo muslimům, vidím důležitou úlohu církví v šíření poselství lásky a porozumění mezi lidmi. Podat pomocnou ruku a vyslovit správné slovo ve správnou chvíli. Slovo, které vrátí člověku naději a pomůže utišit žal. Nebo pomoci člověku položit si správnou otázku a odpovědět na ni tak, aby obstál před psanými zákony i nepsanými mravními principy,“ konstatuje Andrej Kiska.
Církve mají podle něho „výsadu přesvědčení, že jedinou skutečnou jistotou, kterou jako lidé máme, jsou hodnoty, kterým věříme“. A dodává: „Tak jako uprostřed každého města stojí chrám, tak jako uprostřed zákonů, podle kterých žijeme, by mělo stát kritérium mravnosti, tak i uprostřed našeho konání musí stát porozumění a tolerance jako základní tmel společnosti.“
