Je Ježíš jen historickou postavou, nebo něčím víc?
V naší generaci žije jen málo takových, kteří popírají, že by Ježíš byl historickou postavou. Jen zřídka lidé odmítají jako fakt to, že se narodil a žil život jako jeden z lidí. Mnohem větší počet však zastává názor, že Ježíš byl moudrým člověkem, ale nikoli Bohem.
O apoštolu Pavlovi, který byl Ježíšovým současníkem, se říká, že měl filozofickou mysl Platóna a literární talent Shakespeara. Pavel nezkoumal Ježíšovu postavu z historického hlediska po mnoha staletích, kdy již byl Ježíš zahalen do mytického a heroického hávu. Promýšlel Ježíšův život v době, kdy křesťanství bylo ještě v plenkách. V jeho době stále ještě žili lidé, kteří Ježíše dobře znali. Pro apoštola Pavla bylo jedním z hlavních důkazů pro víru v Ježíše Krista jako Syna Božího jeho zmrtvýchvstání.
Jeho vzkříšení
Na události vzkříšení spočívá nejvýznamnější argument podporující jeho božství. Pokud z toho muže z Nazareta nezbylo nic víc než pár rozkládajících se kostí v zapomenutém syrském hrobě, k jaké budoucí naději se můžeme vztahovat?
Pavel v Bibli uvádí, že po svém vzkříšení se Ježíš setkal v jedné chvíli s více než 500 lidmi. V době, kdy se z Pavla stal jeden z vůdčích apoštolů rané církve, byla většina z nich ještě stále naživu. Pavlova jistota ohledně Ježíšova vzkříšení byla postavena právě na jejich osobním svědectví.
Bylo by dosti obtížné najít starověkou historickou událost, která by byla jednohlasně dosvědčena 500 lidmi. Vzkříšení Ježíše Krista se tak stává nejdoloženějším dějinným faktem v historii.
Byl víc než jen člověk?
Pavel vnímal Ježíše jako vysoký horský štít, jehož sněhem pokrytý vrchol zasahuje nad mraky. Ostatní lidé jsou ve srovnání s ním jen jako tráva na jeho úpatí. Kdyby byl Ježíš pouze člověkem, nebylo by možné vysvětlit jeho vliv na lidské dějiny. Vše v jeho životě naznačuje, že byl samotným Bohem.
Narodil se ve stáji a byl uložen do jesliček. Přesto se v den Vánoc kolem jeho jesliček shromáždí celý svět a v úžasu naslouchá andělské písni, která zvěstuje pokoj lidem dobré vůle. Tu noc je svět plný laskavosti a lidé jsou si blíž. Ze zšeřelé betlém ské stáje vychází světlo, které činí lidská srdce vřelejšími a inspiruje k těm nejvznešenějším skutkům. Různé organizace pomáhají hladovým a chudým. Lidé bez domova nacházejí přístřeší. Chladní a sobečtí lidé se stávají laskavými a domovy plné zoufalství znovu proniká světlo naděje. Jak by někdo mohl vysvětlit obrovský vliv, jaký má Ježíš na srdce lidí, pokud by nebyl ochoten uznat, že byl více než člověk?
O Ježíšově životě v Nazaretu máme jen velmi kusé informace. Víme, že do svých třicátých narozenin pracoval jako obyčejný tesař. Zemřel, když mu bylo 33 a půl. Pouhých tři a půl roku prožil mimo anonymitu malé tesařské dílny. Zmíněnou dobu putoval po prašných cestách Palestiny, která byla tehdy v područí Římské říše. Nikdy nenapsal knihu, nikdy necestoval do jiné země. Nikdy nezastával žádný veřejný úřad ani jinou významnou pozici. Nebyl předsedou vlády, ba ani starostou malého města. Nakonec zemřel ukřižován jako zločinec. U kříže ho oplakávalo pouze pár rybářů a několik prostých žen. A přesto je jeho jméno váženější než jméno kohokoli jiného a je výjimečnou postavou lidských dějin.
Každé zapsání letopočtu na dopis nebo do deníku je připomínkou toho, kolik let uběhlo od Ježíšova narození. V dějinách se všechny události odehrály buď před Kristem, nebo po Kristu. On dělí dějiny na dvě části a vše se točí kolem něj. Jak by to bylo možné vysvětlit, kdyby byl Ježíš Kristus pouhým člověkem?
Jeho veřejná služba trvala pouze tři a půl roku. Přesto oněch tři a půl roku otřáslo světovými říšemi a změnilo běh dějin. Zamyslete se nad posledními třemi a půl roky vašeho života. Jistě uběhly velmi rychle a vliv, který jste během nich měli na své okolí, potažmo na celý svět, byl zanedbatelný. A přesto krátké roky jeho aktivního života měly větší vliv na obnovu lidstva než všechny diskuze filozofů a výzvy moralistů dohromady.
Co to přinese nám?
Ježíš je nejdůležitější osobou lidských dějin. Žádné jiné jméno nepomáhá tolika lidem v klidu opouštět tento svět. Díky němu se chvíle smrti prozáří světlem a barvami zapadajícího slunce. Napoleon Bonaparte řekl: „Přes propast osmnácti století Ježíš ovlivňuje lidská srdce ... Navzdory času a prostoru se nitro člověka se všemi jeho schopnostmi a silou stává součástí Ježíšova království. Všichni, kdo ho opravdově milují, prožívají onu nepochopitelnou nadpřirozenou lásku k‚Ježíši. Je to něco nevysvětlitelného. Kristus je mimo dosah tvořivé síly člověka. Toto zažehnutí božské lásky nedokáže uhasit ani nekonečná řeka času. Nic nedokáže omezit jeho moc. Mnohokrát jsem o Kristu přemýšlel. Mám za to, že právě toto je nejsilnějším důkazem božství Ježíše Krista.“
Veškerá sláva, která obklopuje Ježíšovo jméno, je úžasná, ale pokud Kristus nevstoupí do našeho srdce, je nám k ničemu. Teprve když přijmeme Ježíše za osobního Spasitele, získáme klid v duši, radost a naději na život, který překračuje obrysy našeho pozemského života.
