Věnujte svůj čas tichu
Žijeme obklopeni světem, který neustále mluví. Doba těm, kteří raději přemýšlejí, než mluví, prostě nepřeje. Cení se průbojnost a ostré lokty. Do popředí se dostávají ti nejhlasitější, kterým je dáván prostor k vedení a ovlivňování druhých. Neznamená to, že jsou nejschopnější, ale vykazují charisma, jsou společenští a odvážní. Dnešní svět fandí extrovertům.
Mezi námi ale existují lidé, kteří k životu potřebují ticho. Je pro ně zcela přirozené. Mohou tedy v dnešní době uspět? Rozhodně ano.
Podle výzkumů je každý druhý až třetí člověk introvertem, což vůbec není málo. Extroverze nebo introverze je jen jedna z částí našich povahových rysů. Neexistuje proto čistý introvert nebo extrovert. Pokud si nejste jistí tím, kam patříte, stačí se zamyslet nad tím, kde a jak „dobíjíte své baterky“.
Okolí mnohdy reaguje překvapeně, když se dozví, že se řadím k silným introvertům. Jejich argumenty mají svoji logiku: nemohu být přece introvert, když jsem stále obklopená lidmi. Komunikuji, vystupuji před druhými, přednáším... Tím podléhají jednomu z mýtů o nás tichých lidech.
Mýty o introvertech
Rozšířeným mýtem o introvertech je ten, který tvrdí, že nemají smysl pro humor a neumí si užít zábavu. Je to nesmysl, humor milujeme, je pro nás velmi důležitý a smějeme se často. Jen si zábavu mnohdy představujeme jinak. Máme méně energie, dřív se unavíme. Některé způsoby zábavy pro nás znamenají chůzi po tenkém ledě. Představte si skupinu lidí, kteří se rozhodnou vyprávět vtipy. Pro většinu introvertů to může znamenat stres – rychle a vtipně zareagovat v prostředí, kde už to vtipy jen srší. Mám naučený jeden vtip, a kdyby náhodou došla řada na mě, zcela přirozeně se mohu zapojit. Nikdo nemusí vědět, že si ho předtím ještě několikrát v duchu přeříkám, abych nespletla pointu. Jsem moc ráda za mého trpělivého manžela, který mi doma některé vtipy dovypráví a vysvětlí.
Postupně se dostáváme k dalšímu tradovanému mýtu. Introverti opravdu nemluví málo. Je pravda, že máme problém s vystupováním před lidmi. Často neumíme okamžitě odpovědět na položenou otázku, ale dokážeme vést hluboké rozhovory díky své empatii. V přirozeném, bezpečném prostředí se často tak uvolníme, že bavíme celou společnost.
Když zazní heslo „brainstorming“, často se orosíme. Než si svoji odpověď sesumírujeme, než najdeme odvahu vůbec promluvit, většina nápadů už je venku. Proto rada pro všechny, kteří mají ve svých týmech introverty: Dejte jim příležitost odpovědět písemně, připravit se. Uvidíte, že nebudete zklamáni.
V obecném podvědomí vystupuje introvert jako nespolečenský samotář. Dokonce je označován jako ten, kdo nemá rád lidi. I to je další mýtus. Introvert má lidi rád a rád je vyhledává, ale po určitém čase touží po svém soukromí a samotě. V tom je hlavní rozdíl mezi extrovertem, který čerpá energii zvnějšku (lidé, akce), a introvertem, který se dobíjí na tzv. bezpečných místech, kde čerpá energii ze samoty a klidu.
Oázy klidu
Jak najít svá bezpečná místa, kde můžeme pěstovat ticho? Kdekoli. Je to zábavná hra při nalézání svých míst, o kterých vaše okolí nemusí mít žádné tušení.
Práce
Nejdostupnějším tichým místem se může stát toaleta, kde je člověk nerušen a sám. S touto místností můžeme počítat téměř všude. Moje kolegyně je extrovertka. Téměř všechny aktivity dělá rychle a slyšitelně. Neustále si vyťukává rytmus do psacího stolu, klepe nohama... I když se máme rády, těším se na dobití mé energie na tichém místě. Našla jsem je u kopírky. Stačí pár minut o samotě a ráda se vracím ke svému pracovnímu stolu.
Dovolená a různé výjezdní akce
Introverti nejraději jedou na dovolenou jenom s nejbližšími. Nemusí nutně jezdit sami. Na společnou dovolenou si automaticky balí do svého zavazadla knihu. Představa, že ji mají, je uklidňuje. A podvědomě se těší, až přijde její čas.
Partnerské vztahy
V partnerských vztazích vzniká v důsledku jiných osobnostních potřeb mnoho zranění. Introvert se častěji přizpůsobuje svému extrovertnějšímu partnerovi, který preferuje společnost druhých. Jejich volný čas je proto zaplněn různými akcemi, návštěvami a podobně. Introverta to hodně vysiluje. Přistupuje na to, protože si nechce připadat jako nějaký asociál. Časem však začne strádat. Je potřeba o tom s partnerem mluvit a pokoušet se o vyvážený styl života, který by vyhovoval oběma. Můj manžel pracuje jako pastor. Často se zapojujeme do různých společenských akcí, seminářů apod. Tvoříme spolu dobrý tým. Těšíme se ze vzájemné spolupráce a je nám spolu dobře. Ale nebylo tomu tak od začátku. Manžel je extrovert, blízkost lidí je mu přirozená a komunikuje velmi spontánně a uvolněně. Postupně jsem vypozorovala, že se na společné akce netěším, protože se na nich budu cítit sama, i když ve skutečnosti budu obklopena mnoha lidmi. Po akcích jsem se vracela podrážděná a unavená. Zjistili jsme, v čem spočívá můj problém, a našli řešení, která nám oběma vyhovují. Pomáhá mi, když můj manžel během akce udělá gesto, o kterém vím, že je určeno jen pro mě. I těchto pár vteřin mi dodá energii pro další chvíle. Bezpečným místem se tak může stát i člověk. Pro někoho to může být domácí mazlíček.
Děti
Pro děti je zvlášť důležité, aby se naučily pěstovat ticho, a to již od raného dětství. Mají prostor, aby byly chvilku samy se sebou, objevovaly a zkoumaly to, co samy chtějí a potřebují? Mnohem snáz pak budou proplouvat do svých snů fantazie a přirozeně z nich zase vystupovat. Všimli jste si, že starší děti jsou často unavené? Nemohlo by to být přemírou akcí, které jim chceme dopřát ve snaze, aby se co nejvíc naučily, zažily dobrodružství, potažmo aby se nenudily? Mají si ale kde odpočinout? Každé dítě je jiné. Je na citlivosti rodičů, aby správně vypozorovali potřeby dítěte a vhodně je nasměrovali. U nás doma jsem zavedla chvilky pro sebe. Celá rodina ví, že když se vyhlásí taková chvilka, jde o čas jen pro mě. Nejde o dlouhé hodiny, stačí pár minut, ve kterých si mohu dopřát ticho v mém nejbezpečnějším prostředí – doma. Děti se rychle učí a stále častěji se samy hlásí, že i ony chtějí svoji chvilku. Všichni se vzájemně respektujeme a jsou to pro nás přirozeně vytyčené hranice.
Církevní společenství
Byl Ježíš introvert? Nevím. Bible ho tak nikde nenazývá. Ale můžeme najít verše, které popisují, jak se vydával na tichá místa, aby byl sám. Meditoval, hovořil se svým Otcem, plakal, prostě pěstoval ticho a samotu. Snažme se vytvořit a prožívat ticho i v církevním prostředí. Vytvářejme takovou liturgii, která naplňuje potřeby jak hlasitých, tak tichých členů.
Ticho i pro extroverty
Ticho je důležité i pro ty, kdo žijí rychle a mají rychlé myšlení. Nezapomeňte na to, že vaše osobnost je namíchána. Pamatujte na pěstování ticha, učte se věnovat tomu čas. Není to pro vás přirozené, protože při této činnosti vám chybí vaše tolik oblíbená akce. Jsou to chvilky, kdy vystoupíte ze svého prostředí, které vás dobíjí a dodává vám odvahu. Je to čas, ve kterém si můžete ujasnit, kam směřujete. V těch tichých chvilkách se můžete soustředit i na nové podněty či varovné signály, které při svém rychlém životním tempu opomíjíte. Tento tichý čas se může stát i pro vás velkým přínosem. Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Zkusme najít své pravé já, přijmout je a radovat se z něho. Je úplně jedno, zda se považujete za citlivého introverta, nebo za společenského extroverta. Jsme dětmi nebeského Otce, který nás vybízí k tomu, abychom odcházeli na tichá místa a byli chvilku sami se sebou. Získáme tak energii a odvahu pro nové vztahy, lepší život a vděčnost za to, kým jsme.
Slyšíme-li slova o věrnosti ve vztazích, neměly by nás hned napadat vztahy mezi muži a ženami, ale vztahy mezi člověkem a jeho slovy. Kdo je věrný svému slovu, dovede být věrný kdekoliv. Max Kašparů: Šum z pěn
