Hudba věnovaná obětem arménské genocidy
24. duben 1915 je považován za začátek arménské genocidy z let 1915-1917. Jedná se o první genocidu 20. století, což před několika lety oficiálně uznala i Česká republika. Napětí mezi Turky a Armény vyvrcholilo během první světové války, kdy vládnoucí osmanská strana Výbor jednoty a pokroku nařídila odsun arménského obyvatelstva. Následovalo zatýkání, vraždění a pochody smrti. Celkový počet obětí se odhaduje na 1‚5 milionu.
V lednu 2020 tuto smutnou událost připomněla Filharmonie Brno. Na programu jejího lednového koncertu zazněla jedna ze tří skladeb, které nejvýznamnější současný arménský skladatel Tigran Mansurjan věnoval obětem arménské genocidy – Requiem pro soprán, baryton, smíšený sbor a smyčcový orchestr. Koncert se konal za osobní účasti Tigrana Mansurjana a jednalo se o českou premiéru tohoto díla. Návštěva skladatele se těšila velkému mediálnímu zájmu i zájmu publika. Autor poskytl celou řadu rozhovorů a zúčastnil se veřejných besed s posluchači. Tigran Mansurjan mimo jiné uvedl: „Už v mládí jsem tak nějak vnitřně tušil, že musím zkomponovat dílo věnované obětem genocidy. Velmi mě lákalo propojit křesťanskou zpěvní tradici v Arménii, která je od 5. století dodnes velice ustálená, s kompozičním uměním. Skladatel vždy uvažuje o skladebných technikách a estetice díla, ale aby byl schopen vyprodukovat ryzí hudbu víry, nesmí se jeho umění stát pouhou exhibicí. Tato hudba zkrátka není jen otázkou estetiky. Začal jsem skládat okamžitě po zadání objednávky, kdy jsem měl už vcelku vyzrálý přístup. Jen bych chtěl dodat, že bych duchovní hudbě rád věnoval více ze svého času.“ (zdroj: Opera PLUS)
Koncert byl pro všechny přítomné velmi silným a hlubokým hudebním zážitkem. Trefně to vystihl Jiří Čevela v recenzi koncertu na portálu Opera PLUS: „Po zaznění závěrečných tónů finálního Agnus Dei dirigent velmi důkladně vyčkával, až dá signál k potles ku publika. V tuto chvíli sál ovládlo hrobové ticho, které bylo v kontextu charakteru skladby a její dedikace velmi symbolické a cituplné. Zasloužený aplaus zaplněného sálu vestoje pak vyjadřoval nejen úctu k přítomnému skladateli a interpretům, ale také obdiv k jednomu z hudebních vrcholů 64. koncertní sezony Filhar monie Brno – možná tomu nejniternějšímu.“
Velkou zásluhu na programu tohoto koncertu měl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš, který se cíleně a dlouhodobě věnuje propagaci soudobých skladatelů, hlavně těch žijících na východ od nás. Těmito slovy tuto skladbu představil v tištěném programu koncertu: „Requiem je mimořádně sugestivní skladba, která propojuje svět Orientu a Okcidentu. Nevyznívá jako pouhé protnutí Orientu a Okcidentu na kulturní křižovatce, za niž byla Arménie vždy pokládána, ale jako jejich organické splynutí. Mansurjan zvolil paradoxně latinský liturgický text, příznačný pro západní tradici, zatímco v samotné hudbě vyšel z vlivů liturgic kého zpěvu ortodoxní církve a z arménské monodické duchovní písně. Pětačtyřicetiminuto vému dílu o osmi částech tak dominuje modální charakter, východní melodika, monodie a spiritualita. Mansurjanova hudba je subtilní, intimní, melancholicky teskná, ale zároveň naléhavá, někdy přímo, jindy latentně odrážející pohnutou arménskou historii i současnost. Dílo bylo vytvořeno z podnětu dirigenta Alexandra Liebreicha a bylo premiérováno 19. listopadu 2011 v Berlíně a titíž interpreti se podíleli také na pořízení nahrávky pro renomovanou mnichovskou společnost ECM, která se vydáváním Mansurjanovy hudby zabývá dlouhodobě. CD s Requiem bylo nominováno na Grammy a obdrželo prestižní International Classical Music Award.“
Každému poslech této mimořádné skladby doporučuji. Velké krize jsou často inspirací umělcům a je vždy zajímavé sledovat, jak se jim podaří předat svůj vnitřní prožitek ostatním. Pokud byste o arménské genocidě chtěli vědět více, doporučuji také historický román Franze Werfela Čtyřicet dnů. Podnětem k napsání byla autorova návštěva v damašské továrně na koberce v roce 1929, kde pracovaly zbědované děti arménských uprchlíků.
Arménie je země s velmi starým kulturním a křesťanským dědictvím. Její historie sahá až do 9. století př. n. l. Arménské království jako první na světě přijalo křesťanství jako státní náboženství (roku 301). Arménská apoštolská církev je nejstarší křesťanskou národní církví na světě.
Autor článku je předsedou Dobrovolníků Filharmonie Brno
