Jak lidé prožívají krize

Během svého života jsme vystaveni mnohým krizím v různých oblastech života. Když mluvíme o „krizi“, většině z nás se vybaví negativní vzpomínky, těžká životní období, zoufalství a bolest. Může se pro nás krize stát i pozitivní zkušeností? Zajímalo nás, jaké těžké situace lidé prožili, jakým způsobem je dokázali překonat a zda s odstupem času vnímají, že je tato zkušenost něčím obohatila.

Provedli jsme průzkum, ve kterém respondenti vyplňovali dotazník s devíti různými otázkami. Otázky byly zaměřeny na krizi v životě člověka, na oblast výskytu krize, na způsob, jak ji překonat. Všechny odpovědi byly vyhodnocovány anonymně.

Celkem jej vyplnilo 111 respondentů, z toho 67 žen a 44 mužů. Byla také stanovena minimální věková hranice respondentů 14 let.

Prožitá krize

Krizi ve svém životě prožilo 97 % zúčastněných osob, zbylá 3 % krizi doposud neprožilo. Tuto skupinu tvořily osoby v rozmezí 14–25 let.

Oblasti prožité krize

Zajímalo nás, v jakých oblastech lidé krize prožívají nejčastěji. Respondenti měli v dotazníku možnost označit více oblastí krize, jako je například krize ekonomická, vztahová, pracovní, spirituální, rodinná nebo krize osobnosti.

Celkem bylo v jednotlivých oblastech označeno 286 krizových událostí. Nejčastěji lidé uváděli rodinnou krizi (23 % v různých věkových kategoriích). Členům rodiny nevyhovuje současný život a nejsou spokojeni. To pak nejčastěji vede k rozchodu, rozvodu, ztrátě někoho blízkého, k násilí, k závislostem, ke ztrátě zaměstnání a jiným nežádoucím následkům. Na druhém místě se objevila krize ve vztazích (20 % odpovědí). Způsobuje ji především nefunkční komunikace. 17 % respondentů uvedlo také osobnostní krizi. Tu doprovází úzkost, deprese, nízká sebeúcta, narušení psychické rovnováhy, neschopnost koncentrace a další symptomy. Čtvrtou příčku obsadila s 13 % pracovní krize. Ta je výsledkem dlouhodobého stresu, špatné komunikace, problémů na pracovišti, dlouhodobé nezaměstnanosti a dalších případů. Na páté pozici nejčastějších krizí je ekonomická krize s 12 %. Tu vyvolávají existenční problémy, neschopnost splácet závazky apod. Šestou příčku obsadila s 11 % spirituální krize. Je provázena pochybnostmi o existenci Boha, přesvědčením, že bez něj vše zvládneme sami, vírou, že bez Boha jsme svobodnější, a mnohé další. 3 % respondentů vypsalo jiné důvody (krize způsobená smrtí někoho blízkého; zdravotní krize; krize při studiích nebo krize dnešní společnosti). Zbylé 1 % krizi nikdy neprožilo.

Jak krizi dokázali překonat?

Zeptali jsme se dále těch, kteří krizi prožili, co jim pomohlo ji překonat. Dotazník nabízel například tyto možnosti: sám/sama; s pomocí blízkých lidí; nalezením pomoci v Bohu. Respondenti ale také měli možnost sami napsat další způsoby překonání krize. Dohromady bylo zaznamenáno 255 odpovědí.

Nejčastější odpovědí bylo, že nalezli pomoc v Bohu. Takto odpovědělo 38 % zúčastněných (více muži než ženy). Druhý nejčastější způsob, který lidem pomáhal dostat se z krize, byla pomoc blízkých (31 % respondentů, opět více muži než ženy). Třetí nejčastější možností, se kterou má zkušenost 29 % zúčastněných, je řešit vzniklou situaci sami. I v tomto případě řeší krizi sami více mužů než žen. V otevřené otázce odpovědělo 1 % lidí, že na problému pracovalo s odbornou psychologickou pomocí. Zbylé 1 % zúčastněných našlo jiný způsob, jak krizi překonat – lékem na krizi byl čas nebo karmická astrologie.

Jak překonali krizi

Poslední otázka zněla, zda si myslí, že prožitá krize byla do určité míry přínosem. Většina respondentů má za to, že je krize posunula dále, často je vedla blíže k Bohu – začali mu více důvěřovat a spoléhat na jeho vedení. Díky krizi nechali Boha, aby je měnil k lepšímu. V krizovém období se prohloubila důvěra, že právě Bůh má řešení na různá trápení.

Během krize poznáváme také sami sebe – stáváme se silnějšími a odolnějšími. Těžké období nám nastavuje zrcadlo – musíme si totiž často přiznat, že děláme chyby. Díky krizi někteří také změnili svůj postoj k Bibli – začali ji vnímat nejen jako běžnou knihu, ale především jako Boží slovo, které promlouvá do jejich situace.

Krize také mění náš postoj k druhým lidem. Více si ceníme skutečných přátel, rodiny, ale i materiálních věcí a zdraví. Naše každodenní problémy se už nezdají tak vážné. Poznáváme, že i v těch nejtěžších chvílích je tu někdo, kdo nás má rád. Po prožité krizi také lépe chápeme ty, kteří zrovna podobnou situací procházejí. A v ideálním stavu se také poučíme z chyb, které jsme dříve dělali.

Příběhy respondentů

Žena ve věkové kategorii 14–20 let prožila vztahovou, spirituální a osobnostní krizi. K vyřešení problémů jí pomohli blízcí lidé a Bůh. Na otázku, jakým způsobem krizi vyřešila, napsala „Některá krize se vyřešila tak, že mi Bůh dal přímo odpověď – to bylo úžasné!“ Hodnotí, že ji krize obohatily. „Také i těžkosti mne určitě posouvají vpřed a ukazují mi, že cesta není vždy lehká, občas je plná překážek. Ale když se zcela odevzdáme Bohu, dá se to zvládnout.“

Muž ve věku 26–30 let zažil rodinnou, pracovní, vztahovou, spirituální i osobnostní krizi. Řešil je sám, s pomocí blízkých lidí a s Bohem. Přiznal, že „vše se vyřešilo k dobrému, ale u některých krizí jsem potřeboval doslova léta na to, abych pochopil, proč k nim došlo“. Také tento muž si uvědomuje, že jej prožité krize obohatily: „Upřímně mohu říci, že všechny velké krize, které jsem doposud prožil, měly hlubší smysl. Nebo alespoň v každé z nich jsem našel něco dobrého, co mě v životě skutečně posunulo dál. Avšak nejen v životě, ale i ve vnímání světa – změnil jsem pořadí priorit. Uvědomil jsem si, co je opravdu podstatné, a přestal řešit hlouposti. Ale hlavně se zlepšil můj vztah k Bohu, protože ten mi vždy pomohl. Problémy a krize jsou nepříjemné věci, nicméně ve většině případů se v nich dá najít i něco pozitivního. Jsou však i takové krize, kdy člověk vůbec nechápe, proč se to děje…“

Žena, 36 let a více, prožila během svého života krize v rodině i ve vztazích. Tyto situace řešila s pomocí svých blízkých lidí a s Bohem. Na otázku, jak krize vyřešila, odpověděla: „Nechala jsem se vést Bohem, zaměřila jsem se na pomoc druhým.“ Krize ji naučily toto: „Musela jsem přehodnotit priority, nezabývat se příliš minulostí, nelitovat se, žít přítomností a všechno zcela odevzdávat Bohu. Snažím se také předkládat své plány Bohu a učím se radovat z maličkostí.“

Muž, 36 let a více, má zkušenost s ekonomickou krizí. Musel řešit existenční a materiální potřeby. Potkala jej také osobnostní krize. V dotazníku přiznal, že tyto situace řešil sám, s pomocí blízkých lidí, ale také s Bohem. On sám krizi zvládl. „Rozhodl jsem se vyřešit ji jednou provždy a udělal jsem první krok. Věci se pak začaly měnit. Bůh mě vedl a dával inspiraci a východiska, posílal mi do cesty lidi atd. To prostě nebyly náhody. Někdy to bylo těžké, ale jsem za to vděčný.“ Náročné chvíle, které ve svém životě prožil, jej obohatily a naučily, že „spoléhat na Boha je dobré, ale co Bůh nechává na nás, musíme udělat my sami, i když se bojíme, nechce se nám nebo je to bolestivé. Je pošetilé myslet si, že to, co máme udělat my sami (abychom něco pochopili, něco se naučili), za nás udělá někdo jiný nebo že se to nějak samo spraví – neudělá a nespraví.“

Žena, 36 let, během života řešila ekonomické, rodinné a vztahové problémy. Pomoc hledala u blízkých lidí a u Boha. Uvědomuje si: „Bůh zahojil moje rány. Bylo potřeba hodně času a úplné odevzdání se.“ Díky prožitým těžkým zkušenostem „jsem našla hluboký vztah k Otci a chci s ním žít stále“.

Muž ve věkové kategorii 26–30 let prožil krizi v rodině, v práci, ve spirituální oblasti i krizi osobnosti. Rozhodl se, že bude těžké situace řešit sám, s pomocí blízkých lidí a s Boží pomocí. U otázky, jak krizi zvládal, odpověděl: „U každé to probíhalo jinak. Zpravidla jsem musel najít odvahu přiznat si problém, postavit se mu čelem a s pomocí Boží a přátel ho překonat. Někdy bylo potřeba změnit sebe, jindy načerpat znalosti, někdy zase odpustit a komunikovat.“ O prožitých krizích napsal: „Přinesly mi cenné zkušenosti a osobnostně mě to posunulo dále.“

Žena mezi 14–20 rokem života se potýkala s krizí v rodině, ve vztahu a s krizí osobnosti. Problémy řešila sama s Bohem. O krizi napsala, že prožívala „nesnáze a pocit, že už dál nedokážu jít. Nevíte, kam se vydat a co dělat. Mojí největší pomocí a podporou byl Bůh. On mi dodal sílu, odvahu a naplnil mě láskou.“ Zároveň napsala, že ji krize obohatila. „Myslím, že ať v životě prožijeme cokoliv, vždy je to proto, abychom si něco uvědomili. Každá životní zkušenost nás posouvá dál.“

Slovo autora dotazníku

Z uvedeného výzkumu vyplývá, že bychom se neměli bát řešit naše problémy s blízkými lidmi, vyhledat odbornou pomoc nebo se obrátit na Boha. Ježíš Kristus je nám nablízku v každé situaci a záleží mu na nás. Musíme mu však své problémy a těžkosti odevzdat. Zkusme si také v těžkých časech vzpomenout na Boží nádherné zaslíbení u Jeremjáše 29‚11: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu, chci vám dát naději do budoucnosti.“