Úvahy nad pizzou
Vyrůstal jsem ve floridské Miami Beach v sekulární židovské rodině. Jako mladý jsem hodně cestoval. Když jsem byl na střední škole, našetřil jsem si peníze a vydal se na cestu po Evropě a severní Africe.
Když jsem se vrátil, nastoupil jsem na vyšší odbornou školu a zároveň jsem brigádně pracoval pro noviny Miami Herald jako novinářský elév. Opět jsem se vydal na několik měsíců na cestu po Evropě a cestoval jsem i na sever do Švédska. Vrátil jsem se a nastoupil na Floridskou univerzitu v Gainesville. V tu dobu byl mým koníčkem parašutismus. Každý víkend se obyvatelé Gainesville chodili dívat na americký fotbal nebo šli dělat cokoli jiného, ale já jsem chodil na místo zvané Palatka, kde jsem skákal z letadla.
Byl jsem hubený kluk s dlouhými vlasy, věčně pod vlivem drog, ale uvnitř se spoustou kreativních nápadů. Věděl jsem, že tuto vnitřní energii ještě v životě využiji.
Už od dětství jsem toužil psát romány. Buď budu romanopisec, nebo nic. Pisatele románů a jiné autory jsem měl v příbuzenstvu. Věděl jsem, že chci psát. Psal jsem různé práce a učitelé říkali „Tohle jsi nepsal ty, že?“ Takže jsem věděl, že něco ve mně je. V posledním ročníku vysoké školy jsem začal psát román. Práce na něm mne naprosto pohltila. Kniha řídila můj život více, než já řídil životy jednotlivých postav v knize. Tento román se stal mým životem, na ničem jiném mi tak nezáleželo.
I uprostřed intenzivní práce na knize jsem však stále něco hledal. Neustále jsem měl otázky. Vzpomínám si, jak jsem jednoho dne seděl v pizzerii a četl jednoho filozofa. Řekl něco, co mi změnilo život: „Abyste žili dokonalým životem na zemi, musíte najít důvod, proč tu jste, a pak podle toho žít.“ Z nějakého důvodu mě tato slova zasáhla. Tak sedím u toho stolu v pizzerii, pizza leží přede mnou na stole. Lidé mohou mít nejrůznější vysvětlení, jak se ta pizza dostala na stůl. Někteří si mohou myslet, že ji stvořil bůh Marduk. Možná ji tam shodili mimozemšťané z létajícího talíře, možná se vyvinula z ... nevím. Můžete mít tisíc různých lidí s různými názory. Někde ale přece muselo být pro pizzu pravé vysvětlení... A v ten okamžik, bylo mi asi jednadvacet let, mě to trklo. Tak jako existuje správné objasnění, jak se pizza dostala na můj stůl, tak musí existovat i pravdivé vysvětlení existence světa a vesmíru. Někde to vysvětlení musí být. A to, co toto vysvětlení přináší, je Pravda o vesmíru s velkým P – to změnilo můj život.
Vyšel jsem z té pizzerie a ještě stále si pamatuji, jak jsem se v ten večer procházel ulicemi města Gainesville na Floridě. Přemýšlel jsem, jestli je vůbec v lidských silách zjistit, co je tou Pravdou. Chtěl jsem tomu prostě přijít na kloub. Nezáleželo mi na tom, kam mě to zavede, co mě to bude stát nebo čeho se budu muset vzdát. Během několika dalších let jsem měl pár úžasných zážitků, které mi pomohly vymanit se z mého hluboce zakořeněného ateistického a materialistického pohledu na život, ve kterém jsem původně vyrostl. Začal jsem vážně uvažovat o tom, že existuje určitá duchovní dimenze, a nakonec jsem došel k tomu, že Bůh existuje, že prostě musí existovat Bůh.
A jednou večer ke mně přišel. A promluvil k mému srdci: „Už sis se mnou hrál dost dlouho. Pokud mě dnes chceš, spal ten román.“ V ten okamžik mi Bůh ukázal, že ten román je mým bohem. Na světě nebylo pro mě nic cennějšího než tato kniha. Byla mi bohem. Měl jsem dvacet tři let a té knize jsem věnoval dva a půl roku svého života. V tomto věku je to hodně. Dal jsem do ní úplně všechno. Měl jsem sotva peníze na to, abych se najedl, protože jsem všechno investoval do této knihy. Moji kamarádi získávali vysokoškolské tituly, já jsem neměl žádný. Všechen čas jsem věnoval knize. Mé konečné rozhodnutí se nerodilo snadno. Nakonec jsem se však rozhodl se psaní vzdát. Byla to moje volba. A tak jsem řekl: „Chci Tebe, chci poznat Pravdu víc než dopsat.“
Jakmile jsem se rozhodl, všechen ten zmatek a všechen boj byl pryč. Tehdy jsem o Bohu vůbec nic nevěděl, vůbec jsem netušil, co pro mě Ježíš Kristus udělal. Jen jsem věděl, že jsem se setkal tváří v tvář s Bohem a ten mi řekl, co mám udělat. Po tomto rozhodnutí jsem neměl žádné další pochybnosti. Pamatuji si, jak jsem se vrátil do svého bytu a tam ležel rukopis mého románu, dva a půl roku práce. Měl jsem tam malý plynový vařič, který mi dala má matka, abych si na něm vařil. Vzpomínám si, jak jsem na něj rozechvěle položil rukopis. Říkal jsem si: „Ó, Cliffe, tak moc to prožíváš.“ Otočil jsem knoflíkem a svou papírovou modlu, kte rá mne zcela ovládala, jsem spálil. To bylo v roce 1979 a nikdy jsem toho nelitoval. Můj život se radikálně změnil, ale ten večer jsem se znovu narodil, tentokrát jako věřící člověk. Vystoupil jsem z mé sobecké sebestřednosti do nádherné duchovní svobody. Svůj život jsem nyní zaměřil na živého Boha a na druhé lidi.
Dodnes nevím, jak jsem to zvládl. Byl to Boží zázrak. Ale je to zkušenost známá lidem odedávna, popsaná například už v Bibli: „Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem.“ (Jeremjáš 29‚13)
Clifford Goldstein vydal 22 knih o křesťanství v současném světě přeložených do řady jazyků a vede cyklus populárních pořadů „Filosofie pro dnešek“ v mezinárodním vysílání internetové televize HopeTV. Cyklus je k dispozici i v češtině ve videoarchivu www.hopetv.cz, ve vydavatelství Advent-Orion vyšla nedávno v češtině jeho nová kniha Pokřtěná evoluce.
