Ztratil jsem poslední iluze o globální vesnici
ADRA Slovensko je humanitární a rozvojová organizace, která působí v nízkopříjmových zemích i na Slovensku. Je součástí mezinárodní organizace ADRA (Adventist Development and Relief Agency). Je také členem slovenské platformy rozvojových organizací Ambrela a v roce 2018 oslavila 25 let své činnosti.
Rozhovor se Stanislavem Bielikem, ředitelem humanitární organizace ADRA Slovensko
Když vypukla pandemie covidu-19, bylo to pro tebe jako ředitele humanitární organizace ADRA velké překvapení?
Před pár lety jsem měl sérii přednášek „Globální problémy lidstva“. Jedno z témat byla hrozba pandemie. Mluvil jsem o nebezpečí šíření nákazy ve spojitosti s cestováním a globálním propojením světa. Tehdy jsem však netušil, že si to brzy „vyzkoušíme“ na vlastní kůži. ADRA je humanitární organizace. Z práce v rozvojových zemích velmi dobře víme, jak se epidemie šíří a jak je těžké ji zastavit. Negativním překvapením byla rychlost šíření v Evropě. Pozitivně mě naopak překvapila disciplinovanost Slováků a respektování pravidel. Opravdu, lidé si zaslouží velký obdiv – a nakonec se to projevilo i v číslech.
Kdy přišel ten okamžik, když se ADRA rozhodla zapojit do pomoci?
Hned po vypuknutí pandemie jsme jako mezinárodní síť ADRA sledovali situaci a aktuální potřeby. Když koronavirus pronikl na naše území, věděli jsme, že je to výzva i pro nás. Humanitární organizace mají mezi sebou dobré vztahy a společné zkušenosti z různých společných misí. Proto, když nás oslovili lékaři, kteří sloužili v Africe s organizací „Lékaři bez hranic“ (MSF) a v současnosti pracovali na infektologické klinice, neváhali jsme a pustili jsme se s nimi do spolupráce v první linii.
Co jsi považoval za největší výzvu v této situaci?
Nejdůležitější bylo rychle začít testovat lidi. Proto jsme se snažili pomoci co nejdříve vybudovat testovací centrum na infektologické klinice v Bratislavě na Kramároch. Zajistili jsme unimobuňky, které slouží jako externí ordinace a pracoviště pro odběry, vybudovali jsme přístřešky a všechnu potřebnou logistiku. Nemocnice zajistila týmy lékařů a zdravotníků a v průběhu jednoho týdne začalo testování.
Druhá oblast je ochrana zdravotníků a prostor nemocnice. Kdyby se nakazili lékaři nebo byla kontaminována nemocnice, kdo by nás pak léčil? Proto jsme se zapojili do budování infektologických filtrů – plastových příček, které oddělují červené zóny a chrání zdravotníky i pacienty.
Třetí oblast je pomoc nejrizikovější skupině, a to jsou senioři. Potřebují ochranu a zlepšení imunity. Proto se jako ADRA věnujeme také distribuci vitamínových nápojů, vitamínových doplňků a ochranných prostředků do domovů pro seniory i osamoceným lidem.
Během služby v první linii jste pracovali i v infekčním prostředí, kde byli pacienti nakažení virem covid-19. Nebál ses, že se i ty nakazíš?
Všichni zdravotníci a lidé, kteří pomáhali, se pohybovali v prostředí, kde hrozila nákaza. Jestli se bojíme? Určitě ano, ale paradoxně víc se bojíme, aby se nákaza nepřenesla na druhé, než abychom to sami nechytili. Kdo má strach v první řadě o sebe, nemohl by tu pracovat.
Při budování některých ochranných bariér z plexiskla a lexanu jsme pracovali v červené zóně, přímo na odděleních, kde leží pacienti s covidem-19. Proto jsme i my museli dodržovat všechna přísná epidemiologická opatření a pracovat v ochranných oblecích. Pořádně jsme se v tom vypotili. O to více si ceníme práce zdravotníků, kteří takto slouží celé dny a noci.
Co ti tvoje osobní zapojení do pomoci na Slovensku vzalo?
Ztratil jsem i poslední iluze o tom, že takto nastavené fungování společnosti by mohlo být dlouhodobě bezpečné a stabilní. Ukázalo se, na jakých vratkých nohách stojí celá tato naše „globální vesnice“. Myslím, že si to uvědomila i velká část naší populace. Jen mám obavu, že když tato pandemie pomine, velmi rychle sklouzneme do staré rutiny. Nebo že by to tentokrát bylo jinak?
Co ti tato zkušenost naopak přinesla do života?
Tato pomoc v nemocnici mi přinesla příležitost pomáhat přímo doma na Slovensku. Také mne velmi potěšila ochota lidí se zapojit. Dobrovolníci, dárci, sponzoři, všichni lidé dobré vůle se najednou probudili a prožili jsme spolu určitou formu euforie ze vzájemné ochoty pomáhat a sloužit. Čas karantény nám všem pomohl zamyslet se nad tím, co je pro náš život opravdu důležité, a bez kterých věcí naopak jednoduše dokážeme přežít.
Chtěl bys něco vzkázat čtenářům časopisu Za obzorem?
Přátelé, věřím, že čas karantény vám aspoň na chvíli pomohl zastavit se a přehodnotit, co je v životě důležité, a co je zbytečné. Tak na to prosím nezapomeňte. A nedovolte, aby se váš život vrátil rychle do starých zaběhnutých kolejí!
A na co je tu vlastně ADRA? Aby i pro vás, v kterých se probudila touha pomáhat, vytvořila příležitosti, jak se do služby zapojit. Naši aktuální nabídku najdete na www.adra.sk.
Děkuji za rozhovor.
Otázky kladl Rastislav Špalek
