Sojourner Truth –příběh bojovnice
Její jméno bylo Sojourner Truth. Její příběh je fascinující. Byla celoživotní bojovnicí proti zlu a bezpráví. Mimořádná žena, která prožila neuvěřitelný život, ve kterém nesla světu zprávu o svobodě, lásce a pokoji. To je poselství, kterému čas neubral na věrohodnosti.
Isabella Baumfree se narodila někdy okolo roku 1797 jako otrokyně „patřící“ plukovníku Hardenberghovi v americkém státě New York. Nikoho by tehdy ani ve snu nenapadlo, že se tato žena drobné postavy stane jednou z nejvlivnějších vůdkyň hnutí proti otroctví ve Spojených státech.
Její život byl od počátku neuvěřitelně těžký: v devíti letech byla Bella prodána v aukci Johnu Nellymu spolu se stádem ovcí za 100 dolarů. Tento muž měl násilnické sklony a pravidelně ji bil. Než jí bylo 13 let, byla prodána ještě dvakrát. Během života se postupně dostala do vlastnictví pěti různých otrokářů, z nichž jeden ji za neposlušnost jeho příkazů krutě zbičoval. Problém tehdy spočíval v tom, že Isabella mluvila holandsky a jeho anglickým příkazům nerozuměla.
Kolem roku 1815 se Isabella zamilovala do otroka jménem Robert, ale Robertův majitel jim vztah zakázal. Robert byl poté krutě zbit a již ho nikdy nespatřila. Robert později na následky svých zranění zemřel. V roce 1817 byla Bella otrokářem Dumontem přinucena vzít si jiného otroka – Thomase. Celkem měla pět dětí – s Robertem měla Jamese a Dianu (1815), s Thomasem syna Petera (1821) a dcery Elizabeth (1825) a Sophii (cca 1826).
V roce 1827 bylo ve státě New York zákonem zrušeno otroctví. Zákon zaručoval svobodu všem otrokům narozeným před 4. červencem 1799. Dumont, u kterého Isabella pracovala, jí slíbil svobodu a zároveň učinil slib, že pokud bude pracovat obzvlášť tvrdě, propustí ji o jeden rok dříve. Nicméně časem změnil názor a začal tvrdit, že kvůli zranění ruky nebyla dost výkonná. Svůj slib nesplnil a nepropustil ji.
V roce 1826 se rozhodla uprchnout. Nebyla si však jistá, jak má svůj útěk provést. Jako věřící křesťanka se proto modlila, aby ji Bůh vedl. Jednoho dne za svítání uprchla se svou malou dcerkou Sofií a vydala se za svobodou. Musela opustit své ostatní děti, protože ty nebyly podle zákona volné, dokud nesloužily do svých dvaceti let jako otroci. Nakonec se setkala s kvakerskou rodinou Isaaca a Marie Van Wagenerových. Tento zbožný pár přijal Isabellu velmi vřele a poskytl jí ubytování i práci. Tato upřímná křesťanská rodina ihned Isabellu vedla k tomu, aby je přestala oslovovat a vnímat jako „pána“ a „svou paní“. „Je pouze jeden Pán a Mistr (Ježíš Kristus),“ řekl jí laskavě pán domu, „a ten je tvým i mým Pánem.“
Původní „majitel“ Isabelly Dumont však brzy zjistil, kde uprchlice je, a hrozil jí přísným trestem, pokud se nevrátí. Aby ji ochránili před hněvem tohoto otrokáře, Van Wagenerovi Isabellu od Dumonta vykoupili. Dumontovi totiž nabídli, že u nich Bella bude sloužit po zbytek roku, než osvobození otroků vejde v platnost, což Dumont za 20 dolarů přijal.
Isabella později zjistila, že Dumont nelegálně prodal jejího pětiletého syna Petera do Alabamy. S pomocí Wagenerových dala případ k soudu, který po několika měsících vyhrála a získala syna zpět do péče. Stala se tak první černoškou, která vedla soudní spor s bělochem a vyhrála ho.
Později prožila zvláštní zkušenost setkání s Ježíše Kristem. To ji nasměrovalo k jejímu novému poslání. Nechtěla si nechat pro sebe poselství o tom, že Bůh dává svobodu všem lidem a že všichni lidé mají v jeho očích stejnou hodnotu. Isabella se v roce 1843 vydala na cestu, na kterou, jak věřila, ji povolal Bůh. Tuto cestu lze nejlépe popsat úryvkem z její vlastní písně: „Prosím za svou rasu, chudý, utištěný lid, jenž v zemi znící svobodou se nemá kam uchýlit.“
V červnu 1843 si Isabella změnila jméno na Sojourner Truth, začala vystupovat veřejně a zasvětila svůj další život boji za práva žen a za zrušení otroctví. Sama k tomu uvedla: „Mé jméno je Isabella, avšak když jsem opustila dům otroctví, vše jsem tam zanechala. Nechci si s sebou nést nic egyptského. A Pán mi dal jméno Sojourner (Souputnice), protože mám putovat křížem krážem zemí a poukazovat lidem na jejich hříchy a být pro ně znamením. Pak jsem Pánu řekla, že chci i druhé jméno, protože všichni mají dvě jména, a Pán mi dal jméno Truth (Pravda), protože mám lidem přinášet pravdu.“
Od roku 1844 se ještě více zapojila do boje za práva žen a otroků ve státě Massachusetts. Ve své práci se setkala s dalšími abolicionisty, jako byl např. Frederick Douglass. V roce 1850 promluvila na prvním národním shromáždění zabývajícím se právy žen. Asi její nejznámější dochovaný projev s názvem „Nejsem snad žena?“ zazněl v roce 1851 na Ohio Women’s Rights Convention, kde poukázala na diskriminaci, kterou jako černoška zakouší.
Sojourner Truth cestovala na východ i na západ. Kamkoli přišla, tam se modlila, kázala, přednášela. Za svou službu odmítala plat a přijímala pouze laskavost od těch, kdo jí nabídli místo k noclehu a něco k jídlu. Ačkoli si získala ohromnou popularitu a byla velmi žádanou řečnicí, měla i své odpůrce, kteří dávali veřejně najevo svůj odpor k myšlenkám, jež hlásala. Tak se stalo, že příležitostně zakusila bití holí a jindy ji napadl nepřátelský dav.
Její silný, hluboký a melodický hlas však nikdo nedokázal ignorovat. O její důvtipnosti bylo známo, že umlčí i nejzarytější oponenty. Během jednoho shromáždění na téma práva žen v Akronu ve státě Ohio tiše seděla a poslouchala různé řečníky, prezentující své náhledy na podřízenost žen. V nejpříhodnější chvíli – ke zděšení svých odpůrců – však vyšla dopředu a řekla:
„Ten malý muž v černém, tamhle, řekl, že ženy nemohou mít taková práva jako muži, protože Kristus nebyl žena.“ Poté se dvakrát za sebou nahlas otázala: „Z koho se tvůj Kristus narodil?“ V odpověď na svou vlastní otázku pak řekla: „Z Boha a z ženy. Muž s tím neměl nic společného.“
Isabella se roku 1856 přestěhovala do Battle Creeku v Michiganu a stala se adventistkou. V roce 1864 se v Bílém domě setkala s prezidentem Abrahamem Lincolnem a později také s Ulyssem S. Grantem. Sojourner Truth dále pokračovala v usilovné práci za propagaci ženských práv, bojovala za osvobození otroků, usilovala o reformu vězení a vyslovila se proti trestu smrti. Mimo jiné se neúspěšně snažila získat práva na pozemky pro bývalé otroky, také se pokusila (jako žena) volit v prezidentských volbách (v USA uzákoněno až od roku 1920).
Zemřela 26. listopadu 1883. Přes 3000 lidí se tehdy vměstnalo do modlitebny v Battle Creeku, aby uctili památku této neúnavné a hrdinské bojovnice za lidskou svobodu.
Sojourner Truth byla odvážnou průkopnicí a kazatelkou, hovořila proti otrokářství, bojovala za práva žen. Přinášela do společnosti další témata, která souvisela se svobodou člověka. Na jejím náhrobku lze číst nápis: „Je snad Bůh mrtev?“ – slova, kterými kdysi měla připomenout bojovníku proti otrokářství Fredericku Douglassovi jeho víru i myšlenku, že Bůh je Pánem nad životy těch, kdo mu důvěřují.
Podle zahraničních pramenů zpracoval Vítězslav Chán.