Zeptali jsme se...
Zeptali jsme se...
Co je podle vás svoboda?
Lenka, 16 let, studentka
Pod slovem svoboda si představuji, že mohu dělat věci, které mám ráda, bez ohledu na to, co si o tom myslí jiní. A dělat to z vlastního rozhodnutí. Například jsem se svobodně rozhodla, na jakou střední školu půjdu – bez jakéhokoliv nucení a ovlivňování. Některé studenty rodiče nutí jít na nějakou těžkou školu (možná kvůli lepší budoucnosti), aby se měli dobře, ale já si myslím, že by měl každý člověk dělat to, co má skutečně rád a co ho naplňuje. Svoboda je pro mě velmi vzácná. Má nevyčíslitelnou hodnotu. Protože když jsme svobodní, děláme to, co máme opravdu rádi, jsme sami sebou a jsme šťastní.
Filip, 9 let
Svoboda může být i příjmení. Vím, že za totality a za války svoboda nebyla. Je to prostě to, že tě nikdo nepronásleduje, můžeš svobodně žít. Svobodně se rozhodovat i pro to, co není dobré. Třeba Pán Bůh nám říká, co je správné, a my se můžeme svobodně rozhodnout, jestli to chceme udělat, nebo ne. Asi víc bych uměl říct, co znamená, když svobodu nemám. Já sám jsem svobodný a svoboda má pro mě velkou cenu. Ale zrovna jsem si uvědomil, že teď nejsme svobodní, protože musíme nosit ty roušky. A paní učitelka říká, že už je to šaškárna.
Roman, 46 let, umělec
Svoboda je pro mě mix možností a zodpovědnosti. Nejsvobodnější se cítím, když nic nemám.
Petr, 33 let, IT programátor
Svoboda je stav, kdy si jako jedinec mohu dle svého rozumu rozhodnout, co budu dělat, jak budu přemýšlet, kam se vydám atd. Volnost, kterou díky svobodě máme, tvoří různorodost mezi lidmi, protože každý si může bez zásahu přijít na svou cestu. Svoboda je i cesta ke kreativnosti. Myslím, že je velmi důležité se svobodou spojovat i zodpovědnost. Všechno naše jednání, které vychází z naší svobody, může mít následky, které musíme přijmout a řešit. Svoboda má jednoduše pro mne velikou cenu, protože díky svobodě se mohu posouvat dále, a to díky rozhodnutím, která udělám, i když jsou mylná nebo špatná. Problém svobody spočívá v tom, že když ji máme, tak ji nevnímáme a neuvědomujeme si ji a bereme ji jako samozřejmost.
Michaela, 45 let, lékařka
Svoboda je pro mě vnitřní stav, kdy můžeme být plně sami sebou. To znamená, že nemáme potřebu spoutávat druhé; a stejně tak vytvořením si zdravých hranic nedovolíme druhým lidem spoutávat nás. Jsme svobodní vůči sobě – přijímáme se se všemi pozitivy i negativy. Negativa bereme jako výzvu k rozvoji a proměně sebe sama. Zároveň jsme svobodní vůči našemu okolí, když dokážeme respektovat lidi v jejich odlišnostech. Nemáme potřebu posuzovat, odsuzovat, protože víme, že každý žijeme svůj vlastní příběh a získáváme v něm různé zkušenosti a tím i různé náhledy na jednotlivé situace. Svobodu mít a umět ji i dát. Svobodu vnímám jako vyšší úroveň bytí, jakousi metu, ke které můžeme směřovat. Stávat se svobodnějším a vyrovnanějším člověkem a plnit naše poslání, pro které jsme se narodili…
Pavel, 53, vězeňský dozorce
V prostředí výkonu mé práce je svoboda častokrát vnímána jako očekávání, které spojuje nedobrovolně prožívanou přítomnost s možná někdy až idylickou budoucností. Ani v tomto prostředí není člověk zbaven možnosti volby svobodně se rozhodovat a ovlivňovat svůj život směrem, který považuje za správný. Má to však „ulehčené“ v tom, že v některých rozhodnutích běžného dne mu napomáhá vězeňský systém v podobě omezení souvisejících s výkonem trestu, v rozsahu nařízeném soudem. Svobodu bych přirovnal k jízdě autem se zapnutými světly. Nejde jen o to, užívat si rychlost a akceleraci auta, ale zároveň je nevyhnutelné vnímat i objekty okolo sebe, být citlivý na změny jízdních podmínek, povětrnostních vlivů a mnoho jiného. Vidět a zároveň být viděn – tak jak nás to učili v autoškole.
Irena, 68 let, důchodkyně
Svoboda je, když není válka a máme mír. Když se můžeme svobodně rozhodovat, svobodně konat a žít. Pro mě osobně má svoboda velkou cenu.
Tomáš, 56 let, novinář
V posvátných textech Starého zákona v Bibli bychom slovo „svoboda“ hledali marně. Ale je tu osvobození, vysvobozování, vycházení, vyvádění z otroctví. V Bibli jde o proces, cestu – pohyb, změnu a její směr je udáván shora. Toto osvobozování není samozřejmé, samo od sebe, zevnitř. Je z vnějšku, je to dar, vykoupení, důvod k vděčnosti. A je nutno je pozorně střežit. Především sám před sebou – před zevšedněním, lhostejností, netolerancí, která osvobozování nepřeje druhým.